Kelímek jde na hanbu
Německá města se snaží ukočírovat hory odpadu, které za sebou nechává jeden ze zázraků civilizace
Jen máloco symbolizuje západní luxus víc než kelímek na kávu. Stačí pohled na ulici kteréhokoli většího města – je jasné, že jejich obyvatelé ranní spěch s horkým pitím v ruce prostě zbožňují. A to je problém, protože životnost kelímku se shoduje právě jen s dobou, která je třeba k vypití jedné kávy. Což znamená velké množství odpadu, podle přibližných odhadů jich jen v Praze lidé každý rok vyhodí zhruba čtyřicet milionů. Naskládané do sebe by dokázaly vytvořit hada dlouhého dvě stě kilometrů, což je vzdušnou čarou vzdálenost z hlavního města do Olomouce. Po svých kelímcích by do Olomouce došli také Brňané, jejichž roční spotřeba vytváří hada o délce pětašedesáti kilometrů.
Oblíbené kelímky jsou zároveň obzvlášť obtížný odpad. Tváří se jako karton, ale papír je v nich slisovaný s polyetylenem, aby neprotékaly. Což je kombinace, s níž si většina strojů neporadí a kelímky jsou prakticky nerecyklovatelné. Některá německá města se proto rozhodla, že se růst hory módního odpadu pokusí alespoň zpomalit.
Nejdřív po dobrém
Klíčem je vývoj lehkého a zároveň pevného materiálu, který neproteče a také nestojí výrazně víc než dnešní kelímky používané jak celosvětovými řetězci, tak malými kavárnami. Doplňkem je nijak závratná, ale zase ne úplně zanedbatelná záloha. Lidé by si pak nechali kávu s sebou nalít do vratného kelímku, který by si odnesli a po libovolně dlouhém čase jej zase vrátili – v jakékoli kavárně zapojené do systému. Zálohu by dostali zpět.
Pionýrem je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu