Dopisy

Už ne vést, ale vládnout

Respekt 4/2017

Píši v den inaugurace pana Trumpa. Odchod Baracka Obamy mě mrzí. A to ne kvůli tomu, co v úřadu vykonal, ale spíše kvůli tomu, co s plnou silou americké administrativy za sebou říkal.

Jeho osm let bylo přehlídkou slušnosti, kultivovanosti a korektnosti. Byl symbolem toho, že svět může být lepší, tolerantnější, a že vše se dá vyřešit rozumem. Jistě, mnoho věcí se mu rozumem vyřešit nepovedlo. Ale myslím, že i přesto byl pro mnoho lidí symbolem toho, že ve skutečnosti jsme lepší, než si sami myslíme. Byl symbolem naděje. Ze stejného důvodu chybí tolika lidem také pan Václav Havel; já se k těmto lidem trochu posmutněle, ale hrdě hlásím.

Nyní do Bílého domu nastupuje Obamův pravý opak, který hlásá, že je všechno špatně. Doufám, že i on časem pozná, že úřad amerického prezidenta by měl být také o dávání naděje svému národu i celému světu. Amerika i svět to opravdu potřebují.

Miloš Fuciman

Pravda a ne-láska u soudu

Respekt 4/2017

Jako „jeden z nejznámějších odpůrců“ islámu jsem byl označen v článku Marka Švehly. Rozhodně se nepovažuji za odpůrce islámu a lituji, pokud někdy z mých slov vyplynulo něco jiného. Naopak. Považuji islám, pokud jde o jeho duchovní obsah, za úctyhodné náboženství jako kterékoli jiné. Je možné je vyznávat, nebo nevyznávat, ale rozhodně není možné je zakazovat. Se zakazováním víry máme přece i v našem národě jisté zkušenosti…

Myslím si, že jako křesťané u nás mohou žít jen bez biblických starozákonních praktik, bez křižáckých tažení a středověké inkvizice, mohou také vyznavači islámu u nás žít bez pouštních praktik z 9. století. Jako nám nepřísluší určovat chování lidí, kteří žijí v Jemenu nebo Saúdské Arábii, nikomu nepřísluší určovat, jak máme žít u nás, i kdyby mu žít jinak „přikazovaly“ jeho náboženské představy. Vyznavači islámu mohou mít své představy o lidských právech, odlišných od našich představ, ale determinovat jimi náš život u nás nemohou. Mohou vyžadovat respekt k jejich lidské důstojnosti, ale nikoli respekt k jejich představám o právech a svobodách. Náboženství patří do duchovní, nikoli legislativní části společenského života. Islám stejně jako jakékoli jiné náboženství nesmí vyžadovat právní nebo celospolečenské důsledky. Jsem přesvědčen, že jen tak můžeme spolu žít a nepozabíjet se.

Stanislav Křeček

Dej mi pět

Respekt 3/2017

Po přečtení článku redaktora Horkého mě obestřel velmi mrazivý pocit. Vždy se hodnotilo, vždy i nespravedlivě a vždy hodnocení ovlivňovalo. Už jen tím, že si člověk nepřečetl negativně recenzovanou knihu. Toto je však zcela jiná dimenze, která nemálo připomíná dny, v nichž člověk „nesměl“ pouštět se zřetele svůj kádrový posudek a kdy ve světě komunismu i náhledy jakýchsi „uličních výborů“ mohly fatálně rozhodovat o lidském osudu.

Jenže toto je dokonce horší –  obraz doby, v níž konkurenční boj či ještě hůře jen jedovaté sliny nepřejících cíleně ukapávané „ve virtuálním digitálním prostoru“ mohou zcela zásadním způsobem ovlivňovat profesní i soukromý život často zcela nic netušících lidí. Dalším důsledkem je pak obrovský tlak na vytvoření společnosti uniformních jedinců, kterým nezbude než se na potkání na každého servilně idiotsky usmívat a především nevybočovat z řady – jakákoli nekonformita bude totiž za jejich zády hned tvrdě trestána.

A obávám se, že proti tomu není v současném světě opravdu účinné obrany. Rozhodně ji totiž nevidím ve zmiňovaném náhledu Michaela Fertika, že v reakci na to je třeba zahltit internet pozitivním obrazem sebe samého. To je jen vymítání čerta ďáblem. Právě naopak – je třeba jít nadále vlastní cestou, svůj obraz ve virtuálním světě v zájmu zachování svobody svého jednání ignorovat (vůbec se o něj nezajímat) a nepřikládat žádnou váhu ani takto předkládaným obrazům druhých. Jednoduše v dobrém i ve zlém znát svou cenu a dělat si názor o druhých na základě vlastní zkušenosti, a nikoli (virtuálních) drbů, jak to ostatně dělali rozumní lidé od nepaměti.

Bylo by nanejvýše potřebné, aby se tvrdě prosazovalo poznání, že ustavičným hodnocením všeho a všech (a sledováním těchto hodnocení) mohou být posedlí jen hlupáci bez vlastní pevné integrity a nevážící si vlastního času, a že jejich názory jsou tím posledním, na co by měl normální člověk brát zřetel.

Radim Seltenreich

Konec samotáře

Respekt 2/2017

Po celý svůj život jsem zastával názor, že je nanejvýš úzkoprsé opovrhovat lidmi stranícími se hlavního proudu současné společnosti; jednak si sám každodenně uvědomuji, jak snadno lze propadnout různými sociálními síty až na samé dno – přičemž toto riziko se nevyhýbá ani různým slavným vědcům, politikům, sportovcům či umělcům.

Navíc, zvlášť v době, kdy naše společnost v jistém smyslu hledá svou novou identitu, zmítána nejistotami ve věci uprchlíků z Blízkého východu a fanatizována různými typy nacionalistů, tuším, že je nanejvýš sebezáchovné snažit se porozumět tomu, proč před ní někteří prchají do různých hor, srubů či hromad popela. Milerád převedu čtyři tisíce na stoleté pokrytí ceny hřbitovního místa pro důstojné uložení ostatků pana Doležala.

Tomáš Rylek

Jak porazit závislost

Respekt 1/2017

V článku jsou probírány moderní přístupy k léčbě nejrůznějších závislostí, zejména na alkoholu a nikotinu. Považujeme za důležité upozornit na důležitý trend v terapii závislostí, který článek zcela opomíjí. Jedná se o léčbu psychedelickými látkami (LSD, psilocybin, meskalin, liána ayahuasca s obsahem DMT) spojenou s psychoterapeutickou intervencí. Pro ty, kterým se zdá podivné, že lze léčit závislost na droze jinou „drogou“, je dobré si uvědomit, že psychedelika nevyvolávají žádnou závislost. Jejich užití vede k transformativním zážitkům (bylo prokázáno, že u 70 procent respondentů patřila intoxikace psychedeliky mezi pět nedůležitějších zážitků v životě), jež mohou změnit hodnotový systém a pomoci tak zlomit závislost.

V první vlně výzkumu psychedelických látek se vkládaly velké naděje při léčbě závislosti primárně do LSD. Se zahájením represe se tyto snahy na více než 20 let přerušily a až postupně se opět toto téma začíná objevovat v hledáčku nejen médií, ale hlavně výzkumníků pracujících s těmito látkami. Z metaanalýzy vyplynulo, že po LSD nastane zlepšení u 59 procent závislých na alkoholu (zlepšení 39 procent u kontrolní skupiny). Psilocybin vede k 80 procentům zlepšení při léčbě závislosti na tabáku nebo výraznému zvýšení abstinence u alkoholiků. Dále je možné použít ayahuasku při léčbě závislosti na kokainu, ibogainu, při léčbě závislosti na opiátech či ketaminu při léčbě alkoholismu.

Blízká budoucnost nám přinese řadu dalších studií, které jsou ve stadiu řešení. Jednou z nich je studie na New York University sestávající ze 180 účastníků, zaměřená na využití psilocybinu při léčbě alkoholové závislosti, nebo další studie zaměřená na léčbu závislosti na kokainu se 40 účastníky. Ve Velké Británii jsou ve stadiu přípravy dvě studie na léčbu závislosti na alkoholu za použití MDMA a ketaminu s předpokládanými 100 účastníky.

Přesný mechanismus účinku není plně znám, ale studie s psilocybinem nám ukazují, že čím intenzivnější spirituální zkušenost během užití látky, tím větší pokles touhy po napití či zapálení si cigarety a větší míra abstinence. Toto koresponduje s jiným zjištěním, totiž že zkušenost s psilocybinem vede k vyšší osobní otevřenosti. Samotná spirituální zkušenost je velmi často vyzdvihována jako léčebný faktor v léčbě závislostí. Jiná studie poukazuje na to, že tyto látky navozují v mozku chaos (entropii), který dovoluje neuronálním sítím se „restartovat“ a znovu zformovat do „zdravé“ podoby.

Mgr. Martin Pažitný a MUDr. Filip Tylš, Ph.D.,

Česká psychedelická společnost (CZEPS)