Summit v době špatných zpráv

Počasí si s námi hraje a zdaleka nejen ono. Zatímco loňský rok se zapíše do klimatické historie rekordním nárůstem koncentrací skleníkových plynů v ovzduší a tím, že byl vůbec nejteplejším v historii záznamů, letošek se proslavil jedním z nejničivějších období hurikánů, záplavami na několika kontinentech nebo suchem ve východní Africe. Sérii špatných zpráv doplňuje prognóza, podle níž se letos světové emise oxidu uhličitého po třech letech stagnace opět zvýší. Paradoxně právě v téhle době ohlásily Spojené státy, že odstupují od pařížské klimatické dohody.

Zvláště zpráva o růstu emisí zasluhuje pozornost: již 170 zemí světa ratifikovalo pařížskou dohodu, která mezi řádky v podstatě vyžaduje, aby emise nejvýznamnějšího skleníkového plynu klesly do poloviny století na nulu. Místo toho jsme znovu svědky jejich růstu. Způsobila to hlavně větší spotřeba uhlí v Číně, jejíž ekonomika zažívá boom, a také sucha v nejrůznějších částech světa, kvůli nimž hydroelektrárny vyrobily méně proudu.

Pařížská dohoda je zatím jen jakýmsi obecným rámcem, náčrtem domu bez podrobného rozkreslení jednotlivých pater. A jak ukázal i klimatický summit OSN, který v uplynulých dvou týdnech probíhal v Bonnu, zpřesňování výkresu, tedy vytváření konkrétních pravidel, podle nichž bude dohoda fungovat – týkají se třeba toho, jakým způsobem má probíhat mezinárodní kontrola emisí –, postupuje zoufale pomalu. V Bonnu se jednalo spíše o procedurálních věcech, například o organizaci vlastního vyjednávání či o…