Slabý ministr, silný prezident

Aktuální odchod českého velvyslance v Moskvě Vladimíra Remka a výběr jeho nástupce znovu otevřel otázku, podle jakého klíče jsou tu obsazovány diplomatické posty. Právě střet o ambasadory v minulosti paralyzoval zdejší zahraniční politiku, to se ale nyní zdá být passé. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se na rozdíl od svých předchůdců dokázal téměř vždy s prezidentem Zemanem nějak dohodnout, zatím se nestalo, že by nějaká ambasáda byla kvůli jejich sporu dlouhodobě neobsazená.

To v minulosti nebylo obvyklé. Dosud v paměti jsou střety mezi Milošem Zemanem a Zaorálkovým předchůdcem Karlem Schwarzenbergem. Ten blokoval některé Zemanovy nominanty, Zeman recipročně odmítal ministrovy návrhy, a výměna velvyslanců se ocitla na řadu měsíců v paralýze.

Zaorálek do takového konfliktu se Zemanem nikdy nešel, byť ne vždy mezi nimi šly věci hladce. Ministr zahraničí například nadvakrát neprosadil svého odborného náměstka Iva Šrámka do Vídně, protože Zeman mu má za zlé, že dovolil svým podřízeným přidat Českou republiku pod dopis kritizující Čínu za porušování lidských práv. Když jeho nominaci Zaorálek na Hrad přinesl, Zeman ji před ním demonstrativně roztrhal.

Stejně jako v předchozích érách došlo také pod Zemanem a Zaorálkem k několika politickým nominacím velvyslanců. Ministr v Zemanově úřednické vládě Tomáš Podivínský zamířil do Berlína a nyní se chystají na výjezd Chovancův náměstek Tomáš Haišman (Kosovo) a dlouholetý kancléř sněmovny Petr Kynštetr (Irsko). Žádný však nebyl…