Dopis z Černé Hory

Na pobřeží Černé Hory, do Budvy, se dostáváme autobusem z Mostaru ve čtyři hodiny ráno. Ačkoli víme, že je Černá Hora turistickou destinací, její masovost nás zaskočí. Bulváry lemované palmami příliš k Balkánu nepatří, a i nad ránem je ve městě rušno, potácí se tu opilí turisté, na pláži dovádějí ve vlnách mladí Rusové.

Budva je nejvytíženějším černohorským rezortem. Při pohledu na množství v noci opuštěných lehátek, není třeba příliš představivosti, aby člověk tušil, jak to asi vypadá přes den. Pobřeží dominují velké hotelové komplexy financované zejména ruskými penězi a ruští turisté tu také převládají. Malinká země s pouhými 630 tisíci obyvateli hostila jen v roce 2015 úctyhodných 1 713 109 turistů. Na písčito-kamenité pobřeží o délce necelých 300 kilometrů se navíc vydává přes devadesát procent všech příchozích. Jen zlomek turistů se ubytuje v horských oblastech na severu. Není divu, že Jadranská magistrála připomíná hustotou provozu úseky D1 v časech největších prázdninových uzavírek.

Příliv ruských turistů, hned po Srbech druhých nejčastějších návštěvníků –, nezastavilo ani červnové prohlášení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Před vstupem Černé Hory do NATO, varoval před antiruskou hysterií v zemi. Jejich počet naopak stoupl. „Pobřeží je přelidněné, a to zvedá ceny místním,“ stěžuje si Popovič, třiatřicetiletý Černohorec, kterého si později stopneme. Za dvě lehátka a slunečník zaplatíte v Budvě nejméně 15 eur na den.

Nocleh nacházíme v jeskyni hned…