Hledá se táta

Co vlastně od politiků očekáváme? Volíme je proto, aby dobře spravovali stát, nebo nás mají chránit, pomáhat nám, když jsme dole, chránit před riziky? Pakliže se podíváme na porevoluční přístup voličů k politickým stranám, tak se zdá, že česká společnost hledá tátu. Tedy pána kolem padesátky, kterému svěří moc a on se o vše postará. Jde o citovou volbu, jež s sebou nese na začátku velké nadšení, aby následně přišlo i hluboké zklamání. V takto emocionálním prostředí se dělá praktická politika těžko, protože fakta jdou stranou.

Od vzniku České republiky tu žádná strana neměla v předvolebních preferencích tak dominantní náskok, jako má nyní hnutí ANO. Podle posledního výzkumu agentury STEM se dokonce blíží hranici zisku většiny ve sněmovně. Ostatní strany na to budou reagovat volební kampaní, která se právě rozjíždí. Mohou ale ještě trend změnit?

Za Zaorálkem

K největší změně přistoupili sociální demokraté, kteří před týdnem vyměnili Bohuslava Sobotku za Lubomíra Zaorálka. Nový volební lídr během uplynulých dní přednesl jeden velký stranický projev a následně vystoupil v mnoha televizních a rozhlasových rozhovorech. Při pozorování jeho argumentace se nešlo zbavit stále dotírající otázky: Proč? Proč si ČSSD myslí, že tento muž na veřejnost zafunguje?

Ministr zahraničí umí nepochybně být lidovější než premiér. Když mluvil o Masarykovi, označoval ho za „chlapíka“, v duelu s Jiřím Pospíšilem v TV Prima dokázal mluvit i ve chvíli, kdy mluví oponent, je schopen říct…