Uvidíš, bude to fajn

Ještě před pár lety by Jakub Kaifosz přísahal, že do mixu dravých kytarových žánrů, které jeho kapela Wild Tides hraje, pasuje výhradně angličtina. Spoléhal v tom ohledu i na vlastní zkušenost, kdy jako teenager prožil s rodiči dva roky ve Spojených státech. Wild Tides anglická poloha skvěle vycházela. Z horkého objevu se stala lákavá živá kapela, která drzým mixem rokenrolu a punku nadchla zdejší publikum. Nyní si ale Kaifosz pohrává s obalem nové desky a říká: „Už nikdy nebudeme hrát staré skladby. Wild Tides jsou teď tady a odsud jdeme dál.“ Album se jmenuje Sbohem & šáteček a pražské trio se na něm mimo jiné loučí i s anglickými texty. A ta změna není náhodná.

„Začal jsem být nespokojeným, že mě nikdo neslyší,“ popisuje jeden z impulzů. Během koncertů mu postupně docházelo, že angličtinu zdejší publikum nevnímá, neposlouchá obsah. Naopak čeština se ignorovat nedá. Není to ale běžná mateřština, ke které se Wild Tides obracejí. Kaifosz na desce těží především z dnes už polozapomenuté textařské tradice šedesátých a sedmdesátých let, období určeného na jedné straně Semaforem a na straně druhé třeba deskou Kuře v hodinkách, které pro kapelu Flamengo otextoval básník Josef Kainar.

Obrací se tak k časům, kdy se zdejší popová a beatová hudba češtinu teprve učila používat. Zároveň ji ale rozehrála v maximální pestrosti: od naivních poloh přes civilní projev po poetickou stylizaci. Sbohem & šáteček zní jejich ozvěnou, ale není to retro…