Lákavější než skutečný svět. Vrací se seriál Westworld

O víkendu se po dvouleté pauze na televizní obrazovky s druhou řadou vrací sci-fi seriál Westworld. Při této příležitosti výjimečně odemykáme následující text, který vznikl po skončení první série.  Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem. 

…

Promlouvá k ní neznámý hlas a říká: „Co když ti povím, že jsme tebe i všechny, koho znáš, stvořili, abyste ukojili tužby těch, kdo za návštěvu tvého světa platí.“ Tak se křehounká Dolores dozvídá, že možná nevládne svobodnou vůli a možná ve skutečnosti není dcerou rančera, kterou baví malovat krajinky, nýbrž tím, komu se v terminologii seriálu Westworld říká „výtvor“. Tedy robotem, který je od člověka k nerozeznání. Její konání a myšlení řídí scenáristé a spolu s mnoha dalšími výtvory obývá obrovský zábavní park, kam lidé za nemalé vstupné jezdí okusit westernovou atmosféru na způsob obří reality show.

Návštěvníci si tu mohou s výtvory dělat, co se jim líbí: zabíjet je, znásilňovat a plenit. To vše bez rizika, neboť jak onen tajemný hlas dodává: „Cizincům nemůžeš ublížit. Mohou si s tebou dělat, co se jim zachce.“ Dolores tak nespočetněkrát na vlastní oči viděla v rámci dopředu napsané příběhové linky umírat svého robotího otce i robotího nápadníka Teddyho, který ji chtěl chránit před bandity. Pak jí vždy technici v zázemí parku opravili zevnějšek, vymazali paměť a poslali ji znovu na scénu. Tak se rozbíhá Westworld, komerční hit kabelové televize HBO.

https://www.youtube.com/watch?v=sjVqDg32_8s

Vrstevnatý desetidílný seriál, jejž vytvořil manželský pár Lisa Joy a Jonathan Nolan, mladší bratr a spolupracovník režiséra Christophera Nolana, pokračuje v trendu „quality tv“ a stal se diváckou senzací uplynulého podzimu. Po první řadě nejsledovanější série, kterou kdy HBO uvedla, je hvězdně obsazený: Dolores hraje Evan Rachel Wood, své role tu mají Anthony Hopkins coby zakladatel a vládce parku Robert Ford či Ed Harris. Oblibě se těší také u kritiky a kromě jiného je nominovaný i na Zlaté glóby.

Mimo jiné proto, že si na jedné rovině pohrává s nostalgií Divokého západu, který je ustavujícím mýtem americké identity, a na rovině druhé se dotýká vzrušující a tenké hranice mezi tím, kde končí umělá inteligence a začíná lidské vědomí. Ptá se, co se stane, když se robot začne cítit jako člověk. A v obou případech jde jinými způsoby o totéž: uvědomit si, co to vlastně znamená chovat se „lidsky“ a kdo je toho za jakých okolností schopen.

Soucit s roboty

„Vítězství si nevychutnáš, když nikdo neprohraje. Což znamená, že tvým údělem je prohrát,“ pronáší zlomyslným tónem Ed Harris coby bezejmenný muž v černém směrem k překvapenému Teddymu, který do něj právě vystřílel celý zásobník, aniž ho poranil. Zloduchovi oblečenému ve stylu Johnnyho Cashe naopak stačí jediná kulka: Teddy se kácí k zemi a bezbranná Dolores je mu vydána na milost.

Kovbojské ságy sahají do samých počátků masového televizního vysílání ve Spojených státech, seriály jako Bonanza nebo Gunsmoke běžely mnoho let a dávno před popularitou krimisérií přinášely své pojetí spravedlivého světa. Násilí v nich obsažené bylo sice leckdy kontroverzní, avšak svým způsobem nezávadné. Jak v textu pro The New Yorker konstatuje Emily Nussbaum: „Westerny představovaly hrdou formou americký mýtus, kde lakoničtí hrdinové znovu a znovu zachraňují svět i nevinné bílé ženy před všemožnými padouchy.“ Ne tak ve Westworldu.

Seriál vznikl na motivy stejnojmenného filmu podle Michaela Crichtona natočeného roku 1973. Převrací však základní premisu a místo vzbouřeného robota ohrožujícího návštěvníky ukazuje návštěvníky páchající násilí na výtvorech. Divák nikdy nemá šanci zjistit, před čím přijíždějí lidé do Westworldu uniknout, ale vidí, že si tu chtějí upustit páru. Opilci řádí v nevěstinci a zabíjejí výtvory zhusta jen ze zvědavosti, jaký je to pocit.

Když zemřou, jdou výtvory do opravy, zacelí se jim kůže, vymaže paměťový záznam vlastní smrti a jsou k dispozici novým hostům. Tak funguje už více než třicet let zábavní park vedený až božskou figurou, stvořitelem robotů Robertem Fordem. Westworld má vybudovanou klientelu a je natolik lákavým simulátorem existence a hraničních zážitků, že někteří návštěvníci – jako muž v černém – zdejšímu kouzlu propadli natolik, že tu tráví více času než ve skutečném světě.

Sílící trauma

Westworld si vypůjčuje klasické sci-fi schéma, které proslavil kupříkladu již kultovní snímek Blade Runner, kdy roboti nevědí, že jsou roboti. Předpokládají, že jsou lidé. Magnetismus seriálu tak kromě zvratů, jež není radno prozrazovat, pramení z napětí, že lidé se chovají nelidsky, zatímco nositeli humánních hodnot tu jsou výtvory jednající podle předepsaného programu. A divák s nimi logicky začne mít soucit; přeje si, aby se postavili krutosti, která je na nich páchána. Aby byl tento paradox ještě zjevnější, jistě není náhodou, že lidský scenárista ze zázemí Westworldu, který píše repliky výtvorům, je zdaleka tou nejméně sympatickou postavou seriálu, bezcharakterní a prospěchářskou.

V lince tvorby světa Divokého západu jako by HBO tematizovalo samo sebe – i při natáčení došlo k přerušení a přepisování scénáře. Televize si chtěla být jistá, že půjde o hit a nebude se opakovat situace komerčních zklamání, která provázela Vinyl i Temný případ 2, ale seriál půjde spíše ve šlépějích Hry o trůny, se kterou ho spojuje míra násilí.

Westworld ale boduje hlavně tím, že se dotýká citlivých motivů současnosti. Těmi jsou jak rizika a možnosti spojené s nástupem umělé inteligence či možnou kyberválkou, tak skrze westernový žánr zrcadlící krizi naštvaných bílých mužů. Tedy těch, kteří sice Západ dobývali a vládli mu, ale zkušenost z Trumpovy kampaně ukázala, nakolik frustrovaní se cítí být.

To vše je podáno „nolanovským“ rukopisem, který diváka po dlouhých, pomalých pasážích zasazených do neosídlených krajin zaskočí překvapivým obratem, kdy věci přestávají být tím, čím se zdály být. Westworld nabízí obraz reality, jež nikdy není úplně reálná a neustále se demaskuje. Nechává nám pocítit zmatek, jejž cítí výtvory, i nejistotu současného světa.

Je to western, který pořád připomíná, že není pravým westernem. I kdyby divák podlehl iluzi, že ho zavádí do 19. století, okamžitě ho z ní vytrhne hudbou – z pianoly v nevěstinci se ozývají hity od Radiohead, Soundgarden nebo Amy Winehouse. Ani nahota vlastně není nahotou, neboť roboti nemohou být nazí – a násilí nemusí být pokládáno za násilí, když je pácháno na robotech.

Přitom to jsou nakonec vzpomínky na v minulosti utržené a nastřádané násilí, které se nepodařilo z jejich nastavení vymazat, co ve výtvorech začne znenadání probouzet traumata. Ta vedou k nečekaným chybám v programu a objevují se zárodky vědomí a svobodné vůle. Poselství Westworldu tak zůstává vpravdě křesťanské, když za impulz k polidštění považuje bolest a utrpení – tedy pocity, v nichž se člověk (nebo lépe řečeno výtvor) cítí nejvíc dezorientovaný, osamocený, a tím pádem odtržený od vyšších programů a smyslu. Ne náhodou zní křestní jméno hlavní hrdinky Dolores, což ve španělštině značí „zármutek“ či „hoře“. Možná teprve pod jeho vlivem nastává čas na přeprogramování a sílí nutkání začít se chovat stejně, jako točiní lidé. To znamená nelidsky.

Nejlépe hodnocené seriály roku 2016

Atlanta (FX): Za kritiky nejlépe hodnoceným novým seriálem stojí Donald Glover – herec, ale také úspěšný rapper vystupující pod pseudonymem Childish Gambino. Až naturalisticky komediální formou zachycuje osudy dvou bratranců, kteří se snaží protloukat na hiphopové scéně.

https://www.youtube.com/watch?v=MpEdJ-mmTlY

Stranger Things (Netflix): Nejdiskutovanější seriál roku, který atmosférou vzdává hold estetice osmdesátých let, a především dílům Stevena Spielberga a Stephena Kinga. Mysteriózní thriller o zmizení dvanáctiletého chlapce znamenal i herecký návrat pro Winonu Ryder a úspěch pro syntezátorový soundtrack.

https://www.youtube.com/watch?v=XWxyRG_tckY

Horace and Pete (LouisCK.net): Aniž kdokoli tušil, že něco chystá, podařilo se americkému stand-up komikovi Louisi C.K. napsat, potají natočit a následně na svém webu distribuovat hořký seriál situovaný do upadajícího brooklynského baru. Kromě Louise C.K. se tu v hlavních rolích objevují Steve Buscemi a Alan Alda.

The People v. O.J. Simpson:American Crime Story (FX): K více než dvacet let starému případu vraždy Nicole Brown Simpson, z níž byl obviněn její manžel, hvězda amerického fotbalu O.J. Simpson, se vrací seriál režiséra a producenta Ryana Murphyho (mj. Glee a American Horror Story). V precizně obsazené dramatizaci případu se pozornost mimo jiné upíná i na výkon jeho obhájce Roberta Kardashiana (David Schwimmer).

The A Word (BBC): Tím slovem na „A“ je autismus. Britský šestidílný seriál vytvořený na motivy izraelského hitu Yellow Peppers sleduje osudy několikagenerační a ne příliš funkční rodiny, kde je pětiletému synovi diagnostikován autismus. Recenzenti vyzdvihují směs upřímnosti a humoru, s nímž téma pojednává.