Krásné filmy
Chou Siao-sien zachycující paměť Tchaj-wanu oslaví v Praze sedmdesátiny retrospektivou
Nejlepší režisér, o kterém jste nikdy neslyšeli. Tímto chytlavým titulkem opatřil týdeník New Statesman nedávný rozhovor s tchajwanským filmařem Chou Siao-sienem. A je svým způsobem i výstižný. Letos sedmdesátiletý tvůrce a jedna z tváří renesance tchajwanského filmu rozhodně není mainstreamové jméno, ale zároveň má oddané následovníky mezi cinefily, kritiky i kolegy filmaři jako hvězda světové kinematografie. Jeho filmy se šplhají k vrcholům anket nejlepších snímků.
Často v nich zachycuje vlastní rodinu a dospívání na ostrově, který se politicky potýká s Čínou. Ale možná ještě víc uchvacuje formální vytříbeností: dlouhými, pečlivě komponovanými záběry, které umožní prozkoumat každý detail i emoce postav. Výběr z filmů promítne od 2. do 5. května pražské kino Ponrepo. Květy Šanghaje, historickou fresku z veřejných domů natočenou v roce 1998, tu uvede sám režisér. Do Prahy přijel na pozvání Mezinárodního sinologického centra při Univerzitě Karlově.
Strašně mě to štvalo
„Kulturně jsem Číňan, ale politicky Tchajwanec, tedy i tchajwanský režisér,“ odpovídá na otázku francouzského režiséra Oliviera Assayase, kým se cítí být, v dokumentu HHH z roku 1997. Narodil se v pevninské Číně, ale otec se s ženou a kojencem přestěhoval po válce na Tchaj-wan, který získala po skončení japonské koloniální nadvlády Čína. Pohnutou dobu a události později Chou zpracoval ve svém průlomovém filmu Město smutku z roku 1989, který jej dostal do světového…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu