A teď k tatínkovi

Počátkem března padl v jednací síni Městského soudu v Brně verdikt, který u veřejnosti vyvolal údiv i rozhořčení: soud v rozsudku potvrdil své předběžné rozhodnutí z loňského podzimu, kdy odebral tehdy šestiletého chlapce z péče matky a předal ho do výchovy otci, s nímž do té chvíle dítě nestrávilo ani minutu svého života o samotě.

Poté co byl případ v březnu zveřejněn na serveru Novinky.cz, sdílí jej na internetu mnoho lidí a řetězící se komentáře pod ním glosují, že „jsme jako v Norsku, kde se kradou děti“ a že „soudkyni by měli zastřelit“.

Rozhodnutí soudu je v českých poměrech skutečně přelomové. Matka se o dítě od narození starala a v její péči mu nic viditelně nechybělo – až na otce. Potíž byla v tom, že tato péče měla i něco navíc, což se do burcujících textů po rozsudku nedostalo: matka dítěti dlouhodobě brala jakoukoli šanci, aby mohlo mít rádo svého otce a získalo v něm jistotu milujícího rodiče.

Napřed trpělivě

Jméno chlapce je v tomto textu smyšlené. Redakce zachovává anonymitu dítěte, nechce narušit jeho soukromí, a na přání otce měníme i jména dospělých – hochův tatínek se obává, že i podle křestních jmen by si širší okolí mohlo příběh spojit s jeho synem a vystavit ho v budoucnu nechtěnému zájmu.

Příběh malého Filipa ze spisu na stole brněnského soudu začal před osmi lety. Dva kolegové z jedné firmy, absolventka filozofické fakulty na pozici asistentky majitele Eva a vyučený vedoucí prodejny Libor, oba pár let před čtyřicítkou, se začali…