Pít, či nepít

Suchý únor máme za sebou a někdo si možná pokládá otázku, zda se nevyplatí v abstinenci pokračovat. Je lepší pít alkohol střídmě, anebo vůbec, jak vášnivě doporučoval nestor české adiktologie Jaroslav Skála?

Rozhodování o vztahu k nejoblíbenější společenské droze bude bezpochyby velmi subjektivní, vědecké závěry v něm však mohou poskytnout jistý pevný bod. Už proto, že jsou docela překvapivé – pít s mírou se totiž ve výzkumech zdá být o chlup zdravější než abstinovat.

Na zdraví

Je to pochopitelně ošemetné zjištění. Světová zdravotnická organizace považuje alkohol vedle kouření a nezdravého jídla za jednoho z předních globálních zabijáků, přisuzuje mu 3,5 milionu úmrtí ročně a řadí ho do skupiny nejtěžších karcinogenů spolu s azbestem a plutoniem.  Na žebříčcích rizikovosti návykových látek dělá alkohol společnost drogám jako heroin nebo kokain. Zvyšuje riziko asi sedmi druhů rakoviny, infarktu, poškození jater, narušuje imunitní systém – o společenských následcích opilosti a závislosti ani nemluvě. Hlásat tedy do světa, že alkohol je zdravý, se nikomu moc nechce.

Na jeho dvojí tvář nejvíce upozornil v osmdesátých letech minulého století fenomén nazývaný francouzský paradox. Zatímco občané Sovětského svazu v té době pili nejvíc ze všech zemí OECD a měli zároveň nejvyšší výskyt kardiovaskulárních nemocí, Francouzi s druhou nejvyšší spotřebou trpěli chorobami srdce a cév velmi málo. Vědci se tehdy začali víc zajímat o různé podoby pití a dospěli k názoru, že…