Jaké to je mít Kisku

Já vím, že titul této rubriky není míněn vážně, přesto mě jeho podmínečnost přinutila k otázce, kterou jsem si musel sám pro sebe zodpovědět. Teď už v tom mám tedy jasno: kdyby mě společnost zvolila za prezidenta proto, že souzní s mými názory, byl by to důkaz, že mě v této funkci nepotřebuje, a já v ní tudíž nemám co pohledávat. Tímto je problém uzavřen a já vám můžu, milí čtenáři, vyprávět o jednom prezidentovi, kterého bych vám dopřál. Jmenuje se Andrej Kiska a mají ho Slováci, protože si ho jakýmsi zázrakem zvolili.

Představte si, že by dnes český prezident prohlásil: „Slušní lidé v Evropě by měli společně zvednout hlavu a nenechat se zatlačit do pozice provinilců za to, že odmítají šířit zlobu a zlost. Protože vulgárnost mnoha bojovníků proti takzvané politické korektnosti není program.“

Nepředstavitelné, že? Andrej Kiska těmito slovy reagoval na projev premiéra Roberta Fica, který počátkem prosince prohlásil, že v příštím roce končí s politickou korektností (aniž s ní někdy začal), neboť ta „nás zabíjí“.

To je jen jeden příklad za všechny, kdy prezident Kiska říká a dělá věci, jež byly kdysi obecně považované za správné a dobré, ale většina politiků v naší části Evropy je dnes vyhodila na smetiště dějin. Kiska však ve svém prezidentském paláci, který vypadá trochu jako přebujelá perníková chaloupka, přijímá (samozřejmě nejen) uprchlíky, bezdomovce, handicapované děti či občanské aktivisty, odtud kritizuje vládní korupci, selhávající zdravotnictví, školství či…