Hudba bílé plochy

Tu operu ještě nikdo nikdy neslyšel a teď tu je vyprodaný dvoutisícový sál Bavorské státní opery. Na jeviště míří osm kamer evropského televizního kanálu Arte, který chystá přenos. Skladatel Miroslav Srnka, který přípravám South Pole věnoval poslední tři roky práce, byl tak nervózní, že onen poslední lednový večer zvažoval, že na premiéru nepůjde. Přemohl se, a když tam seděl, uvědomil si, že k tomu došlo. To magické elektrizující ticho, které s orchestrem zažil během zkoušek, se podařilo přenést na publikum, které přihlíží velkolepému scénickému závodu Amundsena a Scotta o dobytí jižního pólu. Úvodní večer opery South Pole završily dlouhé ovace vestoje.

Stres spadl ze všech muzikantů i pěvců a následovala dlouhá bujará party. Srnka se z ní však krátce po půlnoci vytratil a zamířil dlouhou procházkou nočním Mnichovem ke svému hotelu. „Jsou okamžiky, kdy radost, kterou cítíte, přerůstá vaši sebekontrolu – a v tu chvíli je nejlepší být sám,“ říká čtyřicetiletý skladatel mladického vzezření s úsměvem. Důvodů k radosti má Srnka nemálo. Nestává se často, že jeden z nejprestižnějších operních domů na světě uvede v premiéře soudobou operu žijícího autora. Nestává se ani to, že by pak opera byla už v první sérii představení beznadějně vyprodaná. Takový zájem veřejnosti o soudobý kus je nevídaný nejen z české perspektivy, Mnichovu ho závidí i v Londýně či New Yorku.

Nehledě na recenze, které se většinou pohybují od vstřícných po vyloženě nadšené. Přísná…