Ta píseň je přesně o mně

Spojovat si dlouhověkost s člověkem, který ještě ani neoslavil osmadvacáté narozeniny, zní divně. Ovšem měřeno tím, jak čas tiká popovým hvězdám, patří Rihanna k největším vytrvalcům 21. století.

Bylo jí patnáct, když si ji na Barbadosu vytipovali dva vlivní producenti, a od chvíle, kdy v roce 2005 vydala svůj debut, se nezastavila. Následovala rychlá série sedmi alb, které v průběhu sedmi let přinesly takovou nálož hitů, že na počet prvenství v americké singlové hitparádě jsou historicky úspěšnější pouze The Beatles a Mariah Carey – Michael Jackson jich má stejně jako Rihanna třináct.

S přehledem také ustála tlaky, které na zpěvačku dospívající v epicentru showbyznysu čekají. Neutrpěla s přechodem z teenagerských let do rané dospělosti, našla si nový repertoár. Zvládla nepřetržitou pozornost bulváru i paparazziů, dokázala se vymanit ze vztahu poznamenaného domácím násilím, a přitom rok co rok natáčela další a další popově-taneční skladby, jež posluchače nutí zesilovat rádio a zvedat nad ránem v klubu ruce nad hlavu. Dosáhla všeho, čeho může superstar v době rozkládajícího se hudebního průmyslu dosáhnout – a pak se odmlčela.

Novinka Anti přichází po téměř čtyřleté pauze a nese se ve znamení verše, který Rihanna zpívá v úvodní skladbě Consideration: „Musím dělat věci po svém, miláčku.“ A to znamená především nechuť přinést další kolekci hitů. Místo aby těšila publikum, jak to mají popové hvězdy v popisu práce, Rihanna má v úmyslu něco zdánlivě skromnějšího:…