Pokud se na konci roku bude vyhlašovat soutěž o nejhloupější citát, má už dnes jen těžko zpochybnitelného vítěze. Jak známo, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek minulý týden přirovnal tibetského duchovního vůdce k předválečnému lídrovi sudetských Němců (a později říšskému funkcionáři a norimberským procesem posvěcenému válečnému zločinci) Konradu Henleinovi. Vzápětí se omluvil a sypal si popel na hlavu tak vehementně, že by se mohlo zdát, že svá výbušná slova prostě jen nedomyslel.
To by samozřejmě platilo, kdyby zároveň změnil svoji politiku. Zaorálek ale dál trvá na tom, že představitelé vlády se nemají scházet s dalajlamou na oficiální půdě, do roztrhání obhajuje nedávný dopis čtyř nejvyšších ústavních činitelů Česka, v němž se čínskému vedení pokorně omluvili za to, že se s duchovním vůdcem setkal ministr kultury – a takto by šlo dlouho pokračovat.
V ministrově politice již delší dobu cítíme pozoruhodný rozpor. K věcem, k nimž by se měl vyjadřovat hlasitě, okatě mlčí. Nemluví moc o okupované Ukrajině, nechce se mu redukovat velikost ruské ambasády v Praze, která je prošpikovaná špiony, přechází, když jeho vládní kolegové z eráru sponzorují proruské dezinformační weby. A především mlčí k mezinárodním excesům českého prezidenta.
Ministra zahraničí nelze podezřívat, že podobně jako Miloš Zeman vidí svět očima Vladimíra Putina. Rozhodně ale nedělá nic proto, aby v české zahraniční politice zakotvil střízlivý pohled. Současně se ovšem bije za věci, které jsou v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
