Méně je někdy více

Ještě než bych se tím prezidentem stal, nesliboval bych před volbami nic, co poté jako prezident nejsem schopen či ochoten splnit. Je to sice evidentně funkční, ale rozhodně ne čestné. Už tím, jak kandidát přistupuje v kampani k voličům, dává jasně najevo, co si o nich myslí.

Snažil bych se obnovit důvěru v prezidentský úřad. Někdy by to byla cesta pomocí malých kroků, většinou by však stačilo ctít pravidlo, že méně je někdy více. Zejména ze začátku výkonu prezidentského mandátu bych byl velmi opatrný na prohlášení pro média. Prezident, jehož úloha není v českém ústavním kontextu příliš velká, nemusí každý den plnit stránky novin. Neurážel bych historické osobnosti, což neznamená, že by k nim měl být zachováván bezmezný respekt, ale nechtěl bych občany zbytečně rozdělovat. To nebrání vyjádřit se o některé z historických postav kriticky, nicméně prezident při tom nesmí lhát. Veřejný prostor si nezaslouží být zahlcený aférami, jako byla ta s údajným Peroutkovým článkem.

Neurážel bych ani skupiny lidí. Prezident si nesmí dovolit říkat výroky jako „smrt abstinentům a vegetariánům“, ani na oponentův účet argumentovat ad hominem – tedy útokem na oponenta.

To, že si prezident má dávat pozor, co říká, však neznamená, že má být pasivní. Naopak bych se snažil komunikovat s lidmi, chodit mezi ně a přinášet do veřejného prostoru nová témata. Scházel bych se s lidmi, kteří se zabývají určitými obory,…