Tahle noha není moje

Podzim udeřil s plnou silou a nemá moc smysl se nutit do čtení veselých textů. Do větru a chladných lijáků jsme proto připravili jedno téma s lehce hororovou příchutí. Apotemnofilie, jak se říkalo dřív, neboli „integritní porucha tělesné identity“, jak se nazývá dnes, je bezpochyby jedna z nejšílenějších diagnóz, jaké vás mohou během existence v lidském těle potkat. A teď jedna dobrá zpráva – je také mimořádně zajímavá.

Podomácku

Body Identity Integrity Disorder (BIID) ve stručnosti znamená, že člověk má až palčivě nutkavou chuť nechat si amputovat nějakou zdravou část svého těla, nejčastěji končetinu. V méně běžných variantách jde pak o touhu po ochrnutí nebo oslepnutí. Všechny podoby spojuje jasné vědomí, že ona nechtěná část (nebo smysl) je součástí těla omylem a pravého tvaru bude dosaženo až po jejím odstranění.

Jde o velmi vzácný problém. Podle odhadů jím trpí jen několik tisíc lidí na Zemi a například letmý průzkum mezi českými psychiatry ukazuje, že diagnózu znají pouze z literatury. Poslední léta se však o BIID stále víc mluví, a to z několika důvodů. Jednak přináší naléhavá a vzrušující etická dilemata. Přispívá také do aktuální debaty, co vlastně definuje lidskou identitu. A především fascinuje neurovědce, kteří dnes spíše než psychiatři drží klíč k možné léčbě.

Nejvíce pozornosti se BIID dostalo na přelomu tisíciletí, kdy skotský chirurg Robert Smith vyslyšel přání dvou trpících a amputoval jim nechtěnou – ovšem zcela zdravou – nohu. Nemocnice mu…