Démon povrchu

Jsem jako Sex Pistols,“ prohlásil režisér Nicolas Winding Refn letos na festivalu v Cannes. V tamní soutěži běžel jeho nejnovější snímek Neon Demon avizovaný jako horor ze světa topmodelingu. A přes sebevědomou drzost toho výroku má vlastně svým způsobem pravdu: pro dánského tvůrce i jeho tvorbu je příznačné, že sáhl po kapele s famózní sebeprezentací popíračů konvencí, již zároveň šlo úhledně zabalit a prodat.

Refn, který do širšího povědomí vstoupil v roce 2011 filmem Drive, je totiž specialista na vytváření mužských identit a mužská ega. Nejen proto, že jedno podle všeho vlastní. Na jejich pitvání i obdivování postavil kariéru. O to pozoruhodnější je jeho nynější úkrok stranou do ženského světa. Neon Demon vypráví o dívce, kterou pohltí zlo neúprosného prostředí modelingu plné upírských žen toužících po mládí, kráse a úspěchu za každou cenu. Ze své výpravy do světa žen se ale nevrátil se zdravou kůží.

Sesadit von Triera

Až do roku 2011 mělo Dánsko jediného filmaře na vývoz. Lars von Trier byl považovaný za výsostného autora, který dostal tamní kinematografii na světovou mapu. Jeho drama Melancholia tehdy soutěžilo v Cannes a schylovalo se k neslavně proslulé tiskovce, na níž pronesl, že má vlastně pochopení pro Hitlera. Bizarní moment mu ubral kredit, ale přidal jej jinému dánskému tvůrci, který byl se snímkem Drive v soutěži ten druhý vzadu. Nicolas Winding Refn von Trierovo verbální klopýtnutí bryskně odsoudil a…