Anketa: Byli byste pro zavedení třídenního víkendu?

Můj typický víkend má jasnou strukturu: sobota jsou udržovací práce na bydlení, zdraví, dětech, psovi, zásobách k jídlu. S tím se nedá nic dělat. Až teprve v neděli začíná vlastně volno a dělí se mezi skutečný odpočinek a nějakou venkovní aktivitu jako výstava, výlet apod. Předpokládám, že bych tenhle den pak nemusela dělit mezi tak protichůdné činnosti a mohla jeden den vypnout tělo a třetí den něco zajímavého podniknout. Asi bych jela objevit nějaké vzdálenější golfové hřiště, restauraci nebo podnikla lesní túru se svým bernským honičem. A jestli bych pro to byla? Jako člověk bych řekla ano, ale jako živnostník provozující bistro pro lidi pracující v centru musím říct ne.

Ideální by samozřejmě bylo, kdyby víkend trval sedm dní, protože práce je občas fakt obtížná a vyžaduje mnoho energie. Nicméně pořád ctím starou dobrou evropskou tradici a do ní naplnění života prostřednictvím práce prostě patří. Zůstal bych tedy u toho, aby se stát nesnažil do této oblasti vlamovat další regulací, dalším nařízením nebo zákonem. Když se firma rozhodne, že je pro ni výhodné a žádoucí třídenní víkend zavést, a domluví se na tom se svými zaměstnanci, tak tomu zatleskám a budu to jejím zaměstnancům přát. V žádném případě bych ale nechtěl, aby stát dopustil další zdražení práce prostřednictvím zákona, který oproti všem ostatním státům i zdravému rozumu uzákoní třídenní víkend.

S touto myšlenkou si pohrávám už dlouho a sama praktikuji volnější pátky. Volný den navíc by byla dobrá příležitost zpomalit. Považuji rychlost našeho životního stylu za skoro už neúnosnou. Člověk nestíhá, začíná se topit v depresích a pouze málo z nás umí odpočívat. Získali bychom více času. Mohli bychom více sportovat, cestovat, chodit za kulturou, číst knihy, povídat si, pomáhat druhým a přemýšlet.
Myslím, že je jen otázkou několika dekád, než si některý z menších vyspělých států uvědomí, že je na tom ekonomicky tak dobře, že tohle může udělat, aby jeho obyvatelé byli spokojenější. Jak už říkal Seneca: „Nic na světě nám nepatří, jenom čas.“ Takže ano, já jsem pro, protože ten jeden volný den bychom mohli věnovat sobě nebo nejlépe někomu druhému.

Tyto myšlenky mohou přijít až v době, kdy bude přebytek zaměstnanců a nedostatek práce. To může vzniknout až s robotizací a automatizací, například v dopravě. Ve chvíli, kdy budou fungovat autonomní auta a autobusy, přijdou o práci desetitisíce, možná statisíce zaměstnanců. Práci si v této době možná budeme moct dělit mezi sebe a pracovní týden zkrátit o jeden den, ale tím pádem také přijdeme o jednu pětinu příjmu.
Češi jsou celkem pracovitý národ, ale pořád jsme schopní toho vyprodukovat méně než jiné státy, a v tuto chvíli je nesmysl, abychom si snížili životní úroveň o jednu pětinu. Zatím by měly být, a říkám to trochu jako legraci, naordinovány pracovní soboty jako za komunistů, protože nám v České republice lidé chybí. Je to předčasné. Jinak já osobně bych to uvítal, i na úkor svého bohatství.
Často se snažím dělat si prodloužené víkendy. Nejsem v práci, ale pracuji z domova. Jen pro ten pocit krásného prodlouženého víkendu si práci vezmu domů a dělám tam věci, na které nemám v kanceláři čas. Vidím to jako cestu, je to nejreálnější představa – mix práce doma a v kanceláři – zejména pro manažerské pozice. Kdybych měl reálně o jeden den volna víc, věnoval bych ho výletům po České republice. Miluju hory.

Místo o den delšího víkendu bych měl jiný skromný návrh: volné středy. Nemělo by smysl opouštět na jediný den domovská města směrem na chaty nebo na eurovíkendy třeba v Paříži. Uvolnil by se však čas na aktivity, které tolik z nás po třicítce přestává stíhat: číst a především potkávat se často s přáteli a pořádně si povídat o svých životech a názorech. Tak jako za studentských časů. Neprospělo by to jen zábavě – avšak kdo by si dovolil zpochybnit její význam pro vyrovnaný a spokojený život? –, ale také obohacení společnosti. Výměně názorů, nápadů a zkušeností lidí, kteří pracují v různých odvětvích, a ve výsledku by to třeba prospělo i tak důležitému posílení soudržnosti společnosti.

Nemyslím si, že situace milionů lidí je taková, že by se uživili s platem za čtyři dny práce. Mnoho lidí pracuje přesčas, aby vůbec vyšli se svým rozpočtem. V této otázce bych tedy neexperimentovala. Spíše bych uvítala, a budu to též prosazovat na evropské úrovni, aby měly větší prostor flexibilní formy práce, zkrácené úvazky, práce z domů, sdílená pracovní místa atd., čímž zareagujeme na úžasné možnosti, které nám nabízí digitální éra. Čím dál víc lidí bude pracovat bez ohraničení „od do“. Flexibilita pracovních podmínek přispěje i k lepšímu sladění pracovního a soukromého života žen a mužů pečujících o děti, může odstranit závažné bariéry pro vzdělané mladé ženy, které zvažují, zda mít kariéru či dítě. Může tak tedy i napomoci pozastavit neblahý demografický vývoj v Evropě i v ČR.

Pro prodloužení víkendu o jeden den bych samozřejmě byla. Je mi ovšem zároveň jasné, že většina by se rozhodovala podle toho, zda by jí byl vyplácen stejný plat či mzda. Se snížením příjmu by byl asi srozuměn jen málokdo.
Nemyslím, že by mě den volna navíc přiměl k tomu, abych nějak radikálně měnila způsob, jakým už dnes běžně trávím víkendy, jen by se spíš rozvolnilo tempo činností. V mé odpovědi se bezesporu odráží můj aktuální věk. Před deseti či dvaceti lety bych patrně odpovídala jinak.