Ano, lhal jsem vám
Prolhanost v politice není nic nového, avšak znepokojivé jsou způsoby, kterou někteří politici lžou, a spoušť, jakou tím mohou napáchat
Když prezidentský kandidát republikánů Donald Trump nedávno prohlásil, že prezident Barack Obama je „zakladatelem“ Islámského státu a kandidátka demokratů Hillary Clinton jeho „spoluzakladatelkou“, rozpaky se zmocnily dokonce i některých jeho stoupenců. To přece nemohl myslet doslova. Konzervativní rozhlasový moderátor Hugh Hewitt se zeptal, jestli to neznamená, že Obamova administrativa rychlým stažením z Iráku vytvořila vakuum, které zaplnili teroristé.
„Ne, myslel jsem tím, že je zakladatel IS,“ odpověděl Trump. „Byl to nejužitečnější hráč. Má ode mě cenu pro nejužitečnějšího hráče. A dal jsem ji mimochodem také Hillary Clinton.“
Hewitta, jenž si Obamu oškliví a napsal knihu, která kritizuje „velkolepé ambice“ Hillary Clinton, tím stále nepřesvědčil. „On jim ale není nakloněný. Nenávidí je. Chce je pozabíjet,“ namítl.
Trump ale necouvl ani o píď: „To je mi jedno. On byl zakladatel. To, jak se stáhl z Iráku, to bylo vlastně založení IS, ne?“
Tento rozhovor byl pro mnohé pozorovatele pouze dalším důkazem toho, že svět vstoupil do období „postpravdivé politiky“. Trumpa jako kdyby nezajímalo, jestli jeho slova – pokud mu přihrají voliče – mají nějakou spojitost s realitou. PolitiFact, webová stránka ověřující fakta, označila za „bezostyšné lži“ víc jeho výroků než u jiných kandidátů – například že „zločinnost ve velkoměstských centrech dosahuje rekordních hodnot“, jímž brnkal na neopodstatněné obavy ze vzestupu zločinnosti (viz graf).
[image id=…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
