0:00
0:00
Civilizace21. 5. 20162 minuty

Zákony džungle

Astronaut

„Nuže, tak znějí zákony džungle, tak prastaré a pravdivé jako samo nebe…“ – v uších mi stále zní chorál vlčí smečky a v srdci doznívá Mauglího příběh – jak člověk dokázal nalézt své místo v řádu přírody, aniž by přestal být člověkem. Jen se mi do mysli vkrádá myšlenka, zda nové filmové zpracování Knihy džunglí nechtěně neobsahuje klíč k pochopení toho, proč v současné liberálně orientované společnosti cítíme ztrátu jakéhokoli řádu, přírodního i čistě lidského, a tak nějak nevíme, kam se zařadit.

Přeříkávání zákonů džungle je pro vlky důležitým rituálem – vštěpují si je tak do paměti. Především však skutečnost, že znějí z jejich hrdel společně, posiluje přijetí zákonů jako něčeho sdíleného, založeného na společné zkušenosti – „prastaré a pravdivé jako samo nebe“.

Mauglího přítel, medvěd Balú, to tak ale nevidí. Nejprve zákony samotné shodí jako „nějakou propagandu“, a pak v samotném závěru filmu zarazí Mauglího, konečně právoplatného člena vlčí smečky, v běhu za ostatními. Místo společného recitování zákonů u Poradní skály se k němu Mauglí stulí k odpočinku. Zákony znějí jen zdálky, až zaniknou ve veselé písničce.

↓ INZERCE

Lépe by snad náš postoj ke sdílenému vyjádřit nešel. Sdílené zákony pomáhají tvořit společný řád, současně však mohou ohrozit naše spotřebitelské pohodlí a zavánějí povinnostmi. Raději sledovat společenské dění jako zábavu, která běží na pozadí nedělního oběda, a za vrchol svobody považovat co nejmenší počet zákonů a omezení („regulací“). Ale…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc