0:00
0:00
Kontext2. 4. 201615 minut

Rok vdovy II

Deník ženy, které do života vstoupila nečekaná událost

Zuzana Pokorná
Učím se natahovat pastičky na myši, namontovat propanbutanovou bombu a vrtat vrtačkou. Ze všeho mám tak trochu panickou hrůzu.
Autor: Milan Jaroš

Březen 2013

Michal odjel na chalupu. Pár dnů volna chce věnovat práci na zahradě a opravám domu. Má zrovna narozeniny, chceme mu s dětmi alespoň telefonicky popřát. Nemůžeme se mu dovolat, je nedostupný. Ze začátku jsem v klidu, je tam špatný signál a navíc nacházím doma jeho nabíječku na mobil. Po pár dnech, když už se měl vrátit, zneklidním. Volám sousedům a prosím je, jestli by za ním nezašli. Tuším, že se něco stalo. Michal zemřel. Sousedky ho našly už bez známek života. Musely rozbít okno, aby se dostaly dovnitř, neozýval se jim.

↓ INZERCE

Nic nevím, nechápu. Šok působí jako anestezie, moc nevnímám realitu. Smutnou zprávu posílám do světa. Nikdo tomu nevěří, ani já ne. Ovdověla jsem příliš brzy, v necelých sedmačtyřiceti letech, proti řádu věcí.

Tak začíná deník Zuzany Pokorné, který Respekt otiskl v srpnu 2014 pod názvem Rok vdovy. Zuzana Pokorná v něm líčila anabázi s úřady a svůj vlastní boj se zdrcující novinou. Život šel dál a Zuzana Pokorná napsala pokračování svého příběhu.

Pozdní jaro 2014, rok poté

Vracím se z rodinné oslavy jedenapadesátých narozenin svého oblíbeného švagra. Kulaté padesátiny nějak nestihl oslavit. V ruce držím výhru z tomboly.  I přes lehkou ovíněnost a ve společnosti stejně postižených hostů se ve vlaku trochu stydím. Jejich úlovky se…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc