Konec exekutora Vrány

Když minulý týden šéf přerovského exekučního úřadu Tomáš Vrána oznámil, že příští rok na jaře pověsí svoje řemeslo na hřebík, potěšilo to dlužníky napříč republikou. A rozesmutnělo ty, kdo se své peníze pokoušejí dostat zpátky.

Vránův úřad se dvěma sty zaměstnanci je totiž dnes největší v zemi, ročně vymáhá téměř 60 tisíc dluhů od Aše po Ostravu a věřitelé si ho nemohou vynachválit. Peníze totiž dokáže najít často i tam, kde to jiní nesvedou. Potíž je jen v tom, že jeho lidé se s dlužníky lidově řečeno příliš nemažou, občas jdou za hranu pravidel vymáhání a občas se uchylují k různým formám psychického nátlaku, a Vránu tedy obchází pověst bezskrupulózního muže.

Kvůli nedávnému případu, kdy Vránovi lidé ve Zlíně neoprávněně vtrhli do domu jednoho z dlužníků, aby si ho obhlédli před dražbou, také čelil kárné žalobě podané ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Ačkoli šlo za dobu jeho praxe v pořadí už o dvanáctou žalobu, a dalo se čekat, že ho příliš nerozhodí, přece jen byla výjimečná. A bude zřejmě i důvodem, proč se Vrána náhle rozhodl státu vrátit to, čeho si lidé v branži tolik cení: svoji exekutorskou licenci.