Vavřince Szeghalmiho listy ze světa stínů

Na podzim roku 1839 začne v Užhorodě mladá žena rodit žáby; neustávající a vysilující proud žab. Řešení zapeklitého medicínského problému se účastní i Vavřinec Szeghalmi. Tajuplný případ je počátkem osudových peripetií – a počátkem klasického románu v dopisech, které lékař posílá příteli ze studií do uherské metropole.

Je psán archaickým jazykem plným zapomenutých lékařských termínů a budí dojem věrohodnosti;  ostatně je doplněn mapkou vsí a městeček, do nichž pátrání hrdinu zavedou. Děj se ale postupně stává tak fantaskním, až je zřejmé, že jde o autorské dílo. Nakonec však není důležité, zda Krisztián Alt lékařovy dopisy upravoval – a jestli vůbec kdy nějaké našel, jak by se mohlo zdát zpočátku. Nejde tu o postmoderní hrátky. Zajímavější je, že roli onoho zapadlého mysteriózního kraje tu hraje Zakarpatská Ukrajina. Zjevně je to středoevropská dobrodužně sentimentální konstanta: za Čechy tu loupí Nikola Šuhaj a stojí golety v údolí, Maďaři obsazují hory a louky kolem Užhorodu pohanskými a přírodními čárami.

Alt se v románu drží i jedné z celosvětově osvědčených konstant, která v poslední době ještě získává na popularitě v knihách i seriálech. Szeghalmi udivuje starší kolegy stetoskopem a osvědčené proklepání zad a hrudníku mu není dost dobré. A tento zapřisáhlý racionalista, člověk pokroku,  se v onom zapadákově setkává s něčím nevysvětlitelným. S něčím, co je domorodcům okolo naprosto jasné, jen jemu to plete hlavu. A postupně poznává, že svým rozumářstvím se připravuje o kus vlastní osobnosti. Nevyzrazujme vyústění, jen to, že na konci zůstane čtenáři mírný pocit ošizení. Jako by se Altovi nedostávalo času a epistolární formu prohnaně využil i k ušetření práce. Co mu však nelze upřít, je elegance, s níž laskavá starosvětská hříčka plynule a bez povšimnutí přejde ve znepokojivě temný, napínavý, a přitom svižný a zábavný horor.

Krisztián Alt: Vavřince Szeghalmiho listy ze světa stínů
Přeložil Robert Svoboda, Dybbuk, 263 stran