Dopisy

VLK, LEV A ORLÍK

RESPEKT 32/2015

Pokud někdo vybírá jméno pro dítě a jde mu nejen o oblíbenost a zvukomalbu, pak je důležitým faktorem význam jména. A přitom ten i u častých jmen zná málokdo. Třeba Markéta je perla, Jan (i Matěj a Matouš) je boží dar. A jmen ze zvířecí či rostlinné říše je dost, jen některá nejsou vidět na první pohled. Zuzana je lilie, Artuš znamená medvěd (Uršula či Voršila je medvědice), Lea je gazela, Leona lvice.

Proto mi přijde nesmyslné, že některá zvířecí nebo květinová jména v ČR povolená jsou a jiná ne. Dívka může být například Pomněnka, Jasmína, Viola nebo Růžena, ale Fialka, Sedmikráska ani Borůvka ne. Přitom s Daisy (anglicky sedmikráska) by nejspíš problém nebyl, rodičům s polskými kořeny by byla uznána i Jagoda (plod, borůvka).

Pokud jde o zmiňovaná ptačí jména, i tady stačí trochu pátrat: třeba Lara či Larisa je racek, Jonáš holub (holubice). A z českých by to pro dívku byla třeba Jiřička (i když tam zřejmě původně šlo o ženskou podobu jména Jiří). My máme doma havrana, ve staročeské podobě Jimram (z původně germánského Heimerean). A jméno Olbram v sobě dokonce spojuje vlka a havrana.

Podle českého zákona nemá jako jméno být použitý název věci, ale co jiného je výše zmíněná perla? A je skála věc? Petr (Petra) je jedno z nejrozšířenějších jmen vůbec. A naše nejmladší se jmenuje Jitřenka (obdobou je Zora). O něco širší význam, tedy hvězda (což je nejspíš taky věc), mají i častější jména – Stela a Ester.

Kateřina Markéta Matoušková 

PROČ CHTĚJÍ ZA MANŽELA PUTINA

RESPEKT 31/2015

Rád bych redakci poděkoval za další vynikající číslo Respektu, ve kterém mě nadchl především rozhovor o ruském režimu a propagandě s Peterem Pomerantsevem. Jen tak dál! Ačkoli mi přijde, že kvalita ostatních českých týdeníků více či méně upadá, Respekt tento trend rozhodně nepostihl. Právě naopak. Už se těším na další vydání.

Filip Pleskač