Husovská dilemata

K výročí Husovy smrti vyšla řada titulů od pisatelů různého názorového zaměření. Ale jeden se odlišuje od všech: autorem Husovských dilemat je katolický kněz a do roku 2013 člen řádu bratří františkánů Ctirad V. Pospíšil.  V knize se snaží vyrovnat se s tématem, které pro českou katolickou církev dlouho představovalo problém; a to na rovině teologické i osobně autobiografické, nejednoznačně a s vnitřním rozechvěním. Pospíšil rekapituluje Husův život a jeho myšlení vkládá do dobového kontextu. Přibližuje historii katolického bádání o Husovi a připomíná slavného benediktinského historika Paula de Vooghta (1900–1983), jenž hájil názor, že z katolického hlediska Hus „nebyl bludařem v pravém slova smyslu“.

Na jedné straně Pospíšil Husovi vytýká sociální neodpovědnost i morální absolutismus zavrhující hříšníky a kritizuje podrývání stávajících společenských struktur. Oceňuje ale „náboženské zanícení“ husitů a o Husovi celkově píše s velkou úctou: „Ti, kdo na vlastní kůži zakusili totalitu, nemohou Husovi nerozumět.“ V této souvislosti pak vyjadřuje díky Bohu za komunistickou zkušenost. Jen díky ní chápe, že „pravé Boží slovo je v tomto světě vždy v tom nejlepším slova smyslu disidentské“. To můžeme vnímat jako překvapivá slova od profesora dvou katolických teologických fakult a autora publikací, které tu patří k základním učebním textům. Pospíšil také vyhlašuje program, aby katolíci začali „národu, který Husa ctí, připomínat jeho víru“.  A polemizuje přitom s historikem Františkem Šmahelem, jehož práce cituje, ale zároveň jim vytýká některé problematické výroky.

Ale zdá se, že nejde jen o Husa. Pokud bylo o nedávném husovském seriálu napsáno, že v něm režisér Jiří Svoboda, odpadlík od konzervativního komunistického křídla, učinil hrdinu „blížencem svého zklamání“, můžeme se jen domýšlet, jaká dilemata svého vztahu k církvi (či františkánům) řeší v knize teolog Pospíšil.

Autor je redaktorem serveru iLiteratura.

Ctirad Václav Pospíšil: Husovská dilemata
Karmelitánské nakladatelství, 319 stran