Jsou Češi fašisté?

Kdo se v posledních týdnech podíval na české sociální sítě, musel nabýt dojmu, že na Česko se valí miliony uprchlíků, kteří mají jediný cíl: zabít co nejvíc mužů a znásilnit co nejvíce žen. Sítěmi se šíří příběhy plné násilí z různých koutů Evropy, řada z nich je smyšlená, jiné jsou nafouknuté. Každý podobný případ je doprovázen komentáři: Kdo je zastaví? Rozdejte nám zbraně! Apod. V reakci na tato vyjádření se zase množí texty, zejména na levicových webech, že je to důkaz fašizace české společnosti. Panika tedy evidentně pohlcuje jak ty, kdo se děsí uprchlíků, tak ty, kdo se děsí těch, kteří se děsí. Jsme ale na tom opravdu tak špatně?

Nálady na sociálních sítích nelze brát jako odraz nálad ve společnosti. Je to jako soudit obyvatele města podle obsahu kanalizace. Nicméně zřejmě každý, kdo v poslední době zavítal do společnosti více lidí, zabředl po chvíli do debaty na téma uprchlíci. Čechy téma zkrátka evidentně zajímá a řeší ho.

Lidé, kteří se uprchlíků bojí, netvoří jeden monolit. Jsou tu tací, pro které je představa sousedů z exotických zemí tak děsivá, že se uchylují k nejodpornější možné demagogii. Muže s tmavou pletí vyobrazují jako primitivní násilníky, které ženou pouze pudy.  S těmi se nic nenadělá. Je tu ale i velká část společnosti, jež se prostě pouze bojí neznámého. Nesmíme zapomínat na to, že během posledních sta let jsme téměř o jakoukoli jinakost přišli. Vždyť nemálo Pražanů nedávno rozrušoval už jen fakt, že jejich primátor má moravský přízvuk. A pokud by někdo chtěl získat relevantní informace o tématu migrantů, kde by to měl udělat? Téměř nikde nejsou. Proto by bylo chybou zdejší lidi hned pomyslně natřít hnědou barvou.

Kolega Tomáš Lindner v minulém vydání Respektu popsal, jak v sousedním Německu zaznívaly podobné kritické reakce na představu přijetí uprchlíků, ukázalo se však, že většina lidí se uklidnila ve chvíli, kdy dostali všechny potřebné informace. Od úřadů i nevládních organizací. Většina obav totiž vychází ze strachu z neznámého.

Je sympatické, že vláda konečně mluví o tom, že Česko bude uprchlíky přijímat. Ale musí o tom s veřejností důkladně debatovat. Když například v USA vzrůstal strach z islámských teroristů, vystoupil viceprezident Joe Biden se statistikou, že je „dvakrát pravděpodobnější, že se stanete obětí zásahu blesku než teroristického útoku“. Vláda by měla zřídit specializované webové stránky, kde si lidé budou moci najít potřebné informace. Měla by zavést informační telefonní linky, uspořádat sérii veřejných debat a slyšení. Každý krok k lepší informovanosti veřejnosti teď bude mít cenu zlata.

Rozhodně je také nutné otevřeně mluvit i o problémech, které se po přijetí uprchlíků nepochybně dostaví. Tak jako někteří Češi kradou, znásilňují a chovají se neslušně, budou se určitě i někteří migranti dopouštět přestupků a možná násilí. Například v Itálii loni činil podíl cizinců ve vězeních 36 procent což rozhodně není málo (jen dodejme, že v Itálii žije na 5,5 milionu cizinců a ve vězeních jsou i Evropané). Stejně tak bude docházet ke kulturním sporům a nedorozuměním.

Proto je nutné trvat na tom, že každý, kdo chce nalézt v Česku druhý domov, musí dodržovat tatáž pravidla jako místní obyvatelé. Ať už je to na jedné straně respekt ke svobodě vyznání či na druhé povinnost dodržovat zákony a akceptovat otevřenost místní společnosti.

Zároveň je ale třeba připomínat, že Češi se chystají přijímat malý počet uprchlíků, proto mohou snáze a lépe pracovat s jejich integrací. Několik generací migrantů z Asie či Afriky tu již s námi žije a bez problémů.

Tohle je ideální čas pro zodpovědné politiky, veřejně aktivní osobnosti a média. Ti mají totiž v rukou šanci přinést znejistělým obyvatelům realistický obraz skutečnosti. Nebude to však snadné, strach se totiž dobře prodává a to mnohé láká.