Editorial: Šiřme strach a paniku

Připravoval se v Česku teroristický útok? Policie oznámila, že se jí podařilo odhalit levicovou teroristickou buňku, která mimo jiné zapálila několik policejních aut a chystala se zaútočit na vojenský vlak.

Sama organizace, jež si říká Síť revolučních buněk, o sobě v prohlášeních píše: „Organizační celek, který společně tvoříme, je nástrojem umožňujícím nám lépe koordinovat útoky na vše, co symbolizuje svět kapitalistického barbarství, a na vše, co ho drží pohromadě. Kapitalismus hodláme totálně zničit a na jeho troskách začít stavět zcela odlišný svět. Strach, který státníci, fízlové a jejich byrokratičtí poskoci zaseli v dělnické třídě, jim nyní vrháme zpět, abychom šířili paniku v jejich řadách. Údery mohou přijít kdykoli a nečekaně.“

Kolega Ondřej Kundra zjišťoval více a výsledek jeho pátrání najdete na str. 17–19. Pokud se podezření potvrdí, jde o závažný případ, protože násilné útoky nelze tolerovat. Jako vždy je ale třeba s rychlými soudy počkat, protože vyšetřování je na začátku a vše, co je momentálně o případu možné zjistit, vychází z informací od policie či samotných aktérů. Nezávislé posouzení teprve přijde.

V čísle se také věnujeme britským volbám, které minulý týden přinesly velmi překvapivé výsledky. Proti očekávání propadli labouristé a naopak nečekaně výrazně uspěli konzervativci. Původně se totiž vůbec nezdálo možné, že by vyhráli, natož aby sami získali v parlamentu většinu.

Je to ale křehká většina a jak upozorňuje komentář The Economist, jejž vám v tomto čísle přinášíme, křehká většina dnes znamená něco jiného než dejme tomu v sedmdesátých letech. „To byla ještě doba, kdy bývali poslanci mnohem poslušnější. Dnes mnozí fungují jako samostatné strany jednoho muže či ženy, propagují se na Twitteru a kašlou na poslaneckou kázeň. Parlament zažil v letech 2010–2015 nejvíce rebelií řadových poslanců od druhé světové války. A příští konzervativní vláda může čelit ještě větším vzpourám ve vlastní straně, zejména z řad nesmiřitelných euroskeptiků.“ Více k volbám si přečtete v článku na str. 36–37 a v komentáři na str. 14.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery,

šéfredaktor