Knihou nezabiješ
S Martinem Pecinou o krásných publikacích, nejoblíbenějším písmenu a tetování
V kapse jeho saka málokdy chybí kapesníček, kouří dýmku a knír si někdy nakrucuje voskem. Nebýt rukou potetovaných literami, Martin Pecina by připomínal anglického lorda z konce 19. století. V komunitě grafických designérů mu nicméně přezdívají typoLenin. Něčím konzervativní, něčím radikální, Martin Pecina především nikomu nedovolí pochybovat, že žije tím, co dělá: přetvářením textů v knihy.
Jste potetovaný písmeny. To aby bylo hned jasné, čím se zabýváte?
Tetování se mi líbilo odjakživa. Přes pochybné rockové kapely jako Guns N’ Roses, chlapácké motorkáře a muklovské kotvy jsem se postupně dostal k dalším zdrojům – knížky, weby, obrázky, televizní pořady. V určitém okamžiku jednoduše uzrál čas. Když jsem doma vymýšlel, čím se pokreslit, uvědomil jsem si, že by to mělo být něco, co přímo souvisí s tím, co dělám, kým jsem a co mě v životě zajímá. Takže asi bych neměl mít robocopa na rameni nebo míchačku na zádech, písmo je příhodnější.
Proč jste si nechal vytetovat jen jednotlivé litery? O žádném nápisu jste neuvažoval?
Zdálo se mi to zbytečné. Tetování ve formě nápisů dnes mají skoro výhradně neonacisti nebo romantické dívky. Nejsem ani jedno. Nechci mít na těle citát od Hitlera ani od Coelha. Na písmu je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu