Vzdor hejtmana Běhounka

V první květnové úterý vyšlo na Vysočině slunce v 5 hodin a 31 minut a v té chvíli zbývaly Jiřímu Běhounkovi poslední čtyři minuty spánku. Po nich se ložnicí panelákového bytu na pelhřimovském sídlišti rozdrnčel budík a rozespalému muži, který po něm zašátral, moc času na dlouhé probírání nezbývalo: zhruba po půl hodině už pečlivě ustrojený politik v šedém obleku, košili s fialovými proužky a puntíkaté kravatě stejné barvy nasedl před domem na zadní sedadlo přistaveného automobilu s řidičem a vyrazil do práce ve 40 minut vzdálené Jihlavě. Když vůz minul dopravní ceduli s přeškrtnutým nápisem Pelhřimov, zůstalo za zády pasažéra město, o jehož podobě jako zastupitel spolu s kolegy na radnici rozhoduje, a v tom městě nemocnice, v níž občas léčí pacienty. Za cedulí pak služební limuzína vjela do kopečků Kraje Vysočina, jehož občané poslali muže ve fialové košili spravovat jejich záležitosti z křesla hejtmana. A kdyby snad auto se zastupitelem, lékařem a hejtmanem toho rána změnilo trasu a vyjelo po okresce kterýmkoli směrem mimo krajské území, i pak se za okny bude míhat země, jejíž správu má Jiří Běhounek na starosti – už půl roku je navíc k tomu všemu i poslancem.