Nejdříve nás zachraňovalo to, že jsme z knížky odtrhli hřbet a přebal spolu s první stránkou. Vyplatilo se odtrhnout i úvod. Pak už to při případné hádce nebyla kniha, ale osobní toaletní papír. Takhle mohl člověk pronést jednu dvě knížky…
Otevřel jsem nedávno vydané paměti sovětského disidenta, obránce lidských práv Vladimira Bukovského a přečetl je jedním vrzem. Je udivující, že Bukovskij v SSSR padesátých a šedesátých let musel řešit ty samé situace, na jaké člověk narážel také v Československu sedmdesátých a osmdesátých let? Začalo to už na základní škole. Vedle komunistické internacionály fungovaly i další internacionály: internacionála režimních učitelů, internacionála sousedů-slídičů, internacionála zaměstnavatelů-udavačů, internacionála bachařů a fízlů… A těmto internacionálám se pak snažily čelit jiné internacionály: internacionála lajdáků, organizátorů hlučných večírků a pochopitelně internacionála vězňů, protože ve vězení se nakonec oba druhy internacionál s neúprosnou logikou věci setkají – v moskevské vazební věznici Lefortovo v šedesátých letech používali bachaři navlas ty samé „vtípky“, které měly vězňům znepříjemnit život, jako v pražské Ruzyni osmdesátých let a vězni v Lefortovu se mezi sebou dorozumívali stejným způsobem jako jejich druzi na Ruzyni o dvacet let později. Úžasná lidská…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu