Odstřihnout se od kontroly
Vídeňská Kunsthalle představuje Williama Burroughse a jeho metodu střihu
60 A R41 2012
Autor: Respekt 60 A R41 2012 • Autor: Respekt Americký spisovatel William S. Burroughs (1914–1997) je znám především svými romány, stejně úspěšně se však věnoval výtvarné činnosti a zvukovým experimentům. A jak ukazuje rozsáhlá výstava koláží, maleb a filmů v pěti sálech vídeňské Kunsthalle s názvem Cut-ups, Cut-ins, Cut-outs, jeho odkaz je stále inspirující.
Burroughs nikdy nebyl autorem, který by si dělal starosti s tím, jak se má psát. Pravidla si vždy stanovoval sám. Narážel kvůli tomu u kritiky, u čtenářů i cenzury. Ale čas mu dal za pravdu. Jeho ikonický román Nahý oběd, vydaný poprvé v roce 1959 a o pět let později nařčený z obscenity, se nepodobal žádné jiné próze. O knize plné halucinačních obrazů vzniklých v drogovém rauši, jež proslula především „šokujícím“ obsahem, sám autor tvrdil, že do ní „můžete vstoupit v libovolném místě křižování“. Již tehdy v mnohém předjímal experimenty, kterým je z velké většiny věnována právě vídeňská výstava.
Štít i zbraň
Na jiném místě Nahého oběda čteme, že „slovo se dělí do jednotek, které by měly být z jednoho kusu a tak by také měly být chápány, tyto části ale mohou být v libovolném pořádku, spojovány tam i zpět, dovnitř i ven, zepředu a zezadu“. A přesně to také Burroughs dělal počínaje podzimem 1959. Tehdy v Paříži objevil metodu střihů. Nejprve přeložil na čtyřikrát popsaný list papíru – ať to byl jeho vlastní text, přepsaný článek z novin či úryvek ze Shakespeara, Joyce, Rimbauda nebo Kafky. List pak podél přehybů rozstříhal a z takto získaných čtvrtin sestavoval nové stránky. Na místech, kde se stýkaly střihy, vznikala nová slovní spojení – a ta pak přepisoval načisto. Tímto krkolomným postupem získával věty plné poetického napětí a imaginativnosti.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu