Nelítostný protivník

Jistě teď v Bruselu slaví,“ řekl viditelně otřesený Geert Wilders v noci poté, co byly zveřejněny výsledky voleb v Nizozemsku. Politik, který osm let dominoval domácí politice, musel přihlížet pádu své Strany pro svobodu (PVV), která v parlamentu obsadila pouhých 15 křesel z původních 24. Rychle se však vzpamatoval: minulý týden vzkázal dvěma nečekaným vítězům voleb – proevropským liberálům a socialistům –, že jejich koaliční vládu rozhodně nebude šetřit. Koneckonců jeho PVV je pořád třetí nejsilnější partají.

Wilders byl politickou hvězdou hned od svého nástupu na scénu v roce 2004, kdy založil PVV (a opustil liberály). Tehdy vystihl náladu mnoha voličů, když útočil na muslimy a vždy byl o krok vpředu před tradičními stranami. Politická elita ani média nevěděly, jak se fenoménu Wilders bránit. Nizozemci si k tomuto blonďatému rošťákovi vytvořili zvláštní vztah jakéhosi mixu lásky a nenávisti. Milovali ho pro jeho obranu svobody projevu, jíž obětoval své soukromí: musel žít pod permanentní ochranou policie kvůli výhrůžkám smrtí. A nenáviděli ho, protože usvědčil společnost z falešného mýtu o její vlastní toleranci.

Vrcholu dosáhl v roce 2010, když v parlamentních volbách poskočila jeho strana z okraje přímo do mocenského středu a nešlo ji obejít. Liberálové (VVD) se s Wildersem dohodli na podpoře své menšinové…