Svaly Baracka Obamy

Už od dob Ronalda Reagana se američtí prezidentští kandidáti svých voličů tradičně ptají, zda se mají dnes lépe než před čtyřmi lety. Barack Obama, jehož vládnutí poznamenaly důsledky hospodářské recese, se této otázce raději vyhýbá, jeho lidé mají ale v zásobě jinou variantu. „Zeptejte se Usámy bin Ládina, jestli se má dnes lépe než před čtyřmi lety,“ doporučoval na nedávném předvolebním kongresu viceprezident Joe Biden a sklidil tím velké ovace. Usáma bin Ládin, devět let nejhledanější terorista planety, byl jak známo na Obamův rozkaz bez milosti zlikvidován speciálními jednotkami americké armády a odpovědět nemůže.

Obama překvapil ledasčím. Své příznivce zaskočil tím, že není zdaleka tak skvělý komunikátor a revoluční prezident, jak si představovali. Odpůrci prezidenta mají zase problémy pochopit, proč přes všechny problémy vede v předvolebních průzkumech (o tom více viz Téma na str. 48–54).

Minimálně stejně velkým překvapením je však Obamova chladnokrevná agresivita při likvidaci nepřátel USA. Doby, kdy byl kandidát Obama vysmíván jako naivní snílek, jsou už hodně dlouho pryč. Pravda, dnešní americký prezident skutečně nejdříve vzletně nabídl íránskému teokratickému režimu „napřaženou pravici“ výměnou za „rozevření železné pěsti“, zároveň však bez zaváhání pokračoval spolu se spojenci v kybernetickém sabotážním programu likvidujícím íránská jaderná zařízení (program mu předal George W. Bush) a posléze uvalil první skutečné sankce na ropný průmysl Íránu.

Americký prezident zároveň podle svých vystoupení stále považuje za úhlavní nepřátele své země islamistické teroristy a podle toho také jedná. Osobně schválil téměř tři stovky likvidačních útoků pomocí bezpilotních letounů v Afghánistánu, na kmenových územích Pákistánu a v Jemenu. Akce jsou podobně jako stále funkční Bushovo Guantánamo na hraně právního rámce a mnozí odpůrci je považují za mimosoudní popravy, při nichž díky omylům a smrtonosnému potenciálu zbraní umírá neznámé množství nevinných lidí.

Bezpečnostní experti dnes nicméně tvrdí, že Obama bez velkého humbuku dotlačil al-Káidu na pokraj kolapsu.

Lehké kroky

Nekompromisní postoj vůči teroristům se ale může zdát v rozporu s počínáním Obamovy vlády jinde. Střední Evropu nepotěšilo především odvolání plánované výstavby systému protiraketové obrany s radarem v Brdech, zjevně pod tlakem Ruska, ale také omezeného rozpočtu. Tato americká vláda nepochybně změnila svůj postoj k Moskvě z vypjatého nepřátelství svých předchůdců k chladnému pragmatismu a o Evropu ztrácí do jisté míry zájem i v širším smyslu. Podle nové vojenské doktríny, kterou prezident prosadil loni, se těžiště zájmu Američanů přesouvá směrem do Asie, kde je potřeba vyvažovat narůstající moc Číny.

To samozřejmě neznamená, že Evropa zůstane na pospas osudu. NATO dále funguje, i zmíněná protiraketová obrana se posunula pod jeho křídla. Amerika se ale pod tlakem vlastních ekonomických problémů nenávratně mění. Obama přišel se strategií tzv. „lehké stopy“, která vedle silného nasazení nejmodernější techniky v podobě pilotních letadel nebo kybernetických zbraní počítá v situacích, kdy nejsou bezprostředně ohroženy zájmy USA, s podporou lokálních koalic, v jejichž čele nutně nemusejí stát Spojené státy. Přesným příkladem bylo svržení libyjského diktátora Kaddáfího, k němuž se Američané odhodlali teprve v okamžiku, kdy se iniciativy chopily hlavní regionální mocnosti.

Vše nasvědčuje tomu, že právě toto je budoucí podoba americké starosti o svět. Spojené státy od roku 2001 zdvojnásobily výdaje na obranu, teď se ale trend otáčí, byť případné vítězství Mitta Romneyho by armádní škrty snad mohlo na nějaký čas zpomalit. Pro Evropu, jež si za svůj slábnoucí význam ve světě může především sama, platí, že do budoucna nezůstane osamělá, skutečnou pomoc však bude moci očekávat teprve v okamžiku, kdy bude ochotná nejdříve pomoci sama sobě.