Co je větší ironií osudu? Že nejoriginálnějšího – a svým způsobem nejdůležitějšího – českého polistopadového dokumentaristu zná jen velmi málo lidí (a pokud už si na něj někdo mimo úzký okruh zasvěcenců vzpomene, tak v souvislosti s jeho snímky ze šedesátých let)? Nebo vyznívá jako ještě větší vtip, že jeho polistopadové, více než dvousetminutové opusy vznikají ve společnosti Krátký film?
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
