Respekt.cz představuje: Dělníci kultury

Jak stárnout a nezestárnout

 Album Jak zestárnout vydal Jan Burian s čerstvou šedesátkou na krku, a když si ho člověk poslechne, uvědomí si, že by se spíš mělo jmenovat „Jak nestárnout“. S postupujícím věkem se u písničkáře vyostřuje schopnost trefně glosovat civilizační proměny našeho světa, a přitom nepůsobí ani starosvětsky, ani sentimentálně.

Už od alba Dívčí válka z roku 2006 přes Muži jsou křehcí a Dvanáct druhů samoty si vybírá témata s téměř společenskovědní rozvahou. Hledání nové definice mužství a ženství, pocity osamělosti v digitálně propojeném světě i možnosti důstojného stárnutí v prostředí, které vzývá kult mládí (ale zároveň čelí dlouhověkosti) – to jsou přesně ty oblasti, v nichž dnes západní svět nejvíc tápe.

Sociologie i psychologie tu stále nachází nové pojmy pro nové situace a Burian do těchto výsostně současných kulis zasazuje miniaturní příběhy chatujících milenců, kteří se schovávají pod falešnými nicky, babiček bilancujících svůj život i zaměstnanců, kterým korporátní kultura velí mít v obličeji neustálý úsměv.

„Kousek odtud vládnou povánoční slevy / Lidé se tam tlačí, oči mají vlčí / Anděl o těch slevách naprosto nic neví / A mně se ty věci z hloubi duše hnusí,“ zpívá ve skladbě Na hřbitově v Ruzyni. Místo posledního odpočinku tu působí stejně přelidněné jako nákupní centrum: jeho marketingová strategie je totiž nevyhnutelnost.

Sympatické však je, že Burian se přitom nechce vracet do jakýchsi vysněných zlatých časů. Nemoralizuje, nekáže, pouze odsuzuje konzumerismus. Přijímá novou realitu obezřetně jako výzvu k objevování sebe sama, což se týká i hudební složky. Písně, které skládá u piana, převádí do formy dekonstruovaných – někdy až digitálních – šansonů jeho syn Jiří.

 PAVEL TUREK

 (celý text na www.respekt.cz/delnicikultury)

Nový popkulturní fenomén Hunger Games

Už od chvíle, kdy byly úspěšné první díly Pána prstenů a Harryho Pottera, si hollywoodská studia lámala hlavu, jakou další knižní (a nejlépe fantasy) sérii zfilmovat. Předpoklady příliš nevyšly s Letopisy Narnie (po třetím díle následovala stopka a zda se dočkáme dalších čtyř podle navazujících knih, není vůbec jisté). Sázka naprosto nevyšla se Zlatým kompasem a Percym Jacksonem: Zlodějem blesku. Jestli se chytí druhý Eragon, se zatím také neví. Skoro nikoho nezajímal snímek Jsem č. 4 - sci-fi varianta na fantaskní teenagerskou sérii, u níž má vyrůstat nová generace. Ani další osudy obyvatel Města Ember nejspíš nebudou zfilmovány.

Teprve Hunger Games podle knižní série Susan Collinsové konečně zabodovaly. Na prvním místě žebříčku návštěvnosti se v USA drží už čtvrtý týden (něco takového se nestalo už dlouho) a za tu dobu utržily na domácí půdě téměř 340 milionů dolarů. Rozpočet snímku přitom byl necelých 80 milionů, což je asi tak půlka toho, co dnes stojí ostatní velké trháky. Ať už vám ta čísla něco říkají či ne, vězte, že jde o megaúspěch.

Dokonce takový, že se již teď jedná o nejúspěšnější postapokalyptický film všech dob (úspěšnější než Terminátoři nebo Já, legenda) a nejúspěšnější akční film s hrdinkou v hlavní roli (kam se hrabou Lara Croft nebo Charlieho andílci).

Příběh prvního dílu, který se již brzy dočká pokračování, se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy USA zmizely z mapy světa a namísto nich povstala nová říše složená z dvanácti krajů vedených hlavním městem Kapitol. To si udržuje poslušnost pořádáním tzv. Hunger Games – zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, jež byla do her vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně.

 KAMIL FILA

 (celý text na www.respekt.cz/delnicikultury)