Tango argentino checo

V Praze, Berlíně, Paříži i Tokiju se tančí tango, tento argentinský import. (Pražská milonga v restauraci Zlatá lyra)

Cení se jemná řeč těla.(Pražská milonga v restauraci Zlatá lyra)

Přivřená víčka. Tvář na tvář. Těsné „abrazo“ čili objetí. Podpatky vysoké až do nebe, tenké a ostré, že by se jimi dalo vraždit. A melancholická píseň o tom, jak madame Ivonne bývala krásná a šťastná. Dokud jí srdce nezlomil Argentinec. Skončila v nevěstinci, nešťastná madame. Váš žal mě dojímá, zpívá Španěl. Svíčky hoří, oči se lesknou, takhle nějak to mohlo vypadat v Buenos Aires roku 1933, kdy tenhle tangový šlágr vznikl.

Jenže je nevlídný leden 2011, jsme na Žižkově v Praze a tango lká z laptopu. V jeho rytmu tady tančí spořádání čeští občané. Učitel, vědec, lékařka, správcová penzionu. „Právě to drama, ta manýra, to se mi na tangu líbí,“ říká Markéta Doubravová, jedna z tanečnic. Celé dny dohlíží, aby všechno fungovalo v rodinném penzionu, a ve volném čase se stará o nemocnou babičku. A jednou dvakrát do týdne tohle všechno odloží a z domova zmizí na milongu, což je název pro tangovou tančírnu.

Milongy jsou už i v Praze. I když Češi jsou pořád trochu nesmělí a ostýchají se nechat touhle latinskoamerickou vášní unést. Jinak ale celá Evropa, USA, ale i Korea, Rusko nebo Japonsko tančí právě tango argentino. V Paříži je podle odhadů dva tisíce tanečníků, v…