Řeka jménem Alzheimer

První příznaky byly plíživé. Přijela třeba na návštěvu za vnučkou o den dříve, než se domluvily, jindy si zase večer myslela, že je časně ráno a celý den má teprve před sebou. Poslední roky navíc paní Vlasta měla problémy s pamětí a začala trpět utkvělými představami. Vsugerovala si například, že ji někdo vykradl, jindy volala z vlastního bytu, že neví, kde je.

S Alzheimerovou chorobou, jíž paní Vlasta trpí, se dnes v České republice léčí přibližně 15 tisíc lidí. Odhaduje se ale, že nemocných je u nás desetkrát víc (na celém světě je to necelých 40 milionů postižených, v roce 2050 jich má být až jedna miliarda). Nástup nemoci je pomalý: trvá třeba až deset let od prvních změn v mozku, než se projeví první klinické příznaky – poruchy paměti, řeči, myšlení, změny chování, deprese, agresivita, sluchové a zrakové halucinace nebo bludy, které následuje plně rozvinutá demence a ztráta soběstačnosti. Většina lidí si tak první projevy spojuje s přirozenými problémy stáří, odmítají si nemoc připustit a pak už si její důsledky neuvědomují.

Úspěšnost léčby Alzheimerovy choroby se přitom odvíjí právě od včasné diagnózy. Ve chvíli, kdy proběhnou nevratné změny na mozku, je už pozdě a nemocný člověk většinou do sedmi až deseti let umírá, naprosto závislý na pomoci rodiny, pečovatelů a zdravotníků. Nemoc tedy nemá jen vážné zdravotní, ale i socioekonomické dopady – její léčba stojí ročně…