Haló, tady družice. Proč dnes netelefonujeme více přes satelit

Chytré mobily jsou už tak levné, že se jich letos ve světě prodá 375 milionů. Podle prognóz si jich letos poprvé koupíme víc než laptopů a klasických stolních písíček dohromady. Už brzy na nás bude nejméně jeden exemplář pomrkávat dotykovým displejem a barevnými diodami také z oběžné dráhy.

Britští inženýři z vesmírného centra Univerzity v Surrey, kde vznikají například satelity pro evropský navigační systém Galileo, se chystají poslat do kosmu družici řízenou běžným telefonem s operačním systémem Google Android. Moderní smartphony jsou tak výkonné, jako byly před deseti lety jen ty nejdražší stolní počítače, jejichž cena mohla přesáhnout sto tisíc korun. Android má navíc otevřený zdrojový kód, takže ho každý programátor může přizpůsobit svým potřebám – ať už je to telefonování a kancelářské práce, řízení automatické sekačky na trávu nebo třeba ovládání satelitu.

Spojení mobilu se Zemí obstará anténa družice, pozemní sítě do kosmu samozřejmě nedosáhnou. Cílem britského vesmírného experimentu je zjistit, zda obyčejný kus spotřební elektroniky v ceně několika tisícikorun bude fungovat v extrémních podmínkách na oběžné dráze – před výkyvy teploty a radiací ho ochrání plášť satelitu – a zda vůbec zvládne celou družici řídit. Pokud ano, přinese to drastické snížení nákladů a otevře vesmír i mnohým zájemcům, kteří si dosud vypouštění satelitů nemohli dovolit.

Telekomunikační pravěk v kosmu

Propojit mobil s družicí není nová myšlenka, byť dosud to nikdo nezkusil uskutečnit takto doslova. Na konci 90. let panovalo přesvědčení, že přes systémy satelitů na nízké oběžné dráze kolem Země budeme běžně telefonovat a připojovat se k internetu. Investoři do satelitních firem napumpovali desítky miliard dolarů – jenže o většinu z těchto peněz přišli. Ukázalo se, že pozemní telekomunikační sítě jsou mnohem životaschopnější. Neposkytují sice perfektní pokrytí celé planety, ale dokážou na poptávku reagovat daleko pružněji, zatímco výhod mnohonásobně dražších satelitních služeb naplno využijí vlastně jen námořníci, těžařské firmy, polární výzkumníci či váleční reportéři.

Potíž je také v tom, že na družicích, které krouží kolem planety ve výšce 781 kilometrů rychlostí 27 tisíc kilometrů v hodině, nelze modernizovat telekomunikační techniku. Proto dnes provozovatel jediné telefonní sítě pokrývající skutečně celou planetu, americká firma Iridium, dokáže v jednu chvíli propojit pouze 72 tisíc hovorů – to by nestačilo ani městu o velikosti Prahy – a nabízí jen nouzové připojení k internetu rychlostí, jaká se zdála dostačující v době vypuštění satelitů na oběžnou dráhu, tedy v letech 1997–1998. Video na YouTube jí nenahrajete, na přenos hlasu nebo třeba na sledování polohy kontejnerů na nákladních lodích však stačí.

Před deseti lety firma Iridium zkrachovala, nakonec ji noví investoři za zlomek původní ceny zachránili a žije – byť podstatně skromněji – dál. Nevzdává se ani ambiciózního plánu vypustit kolem roku 2015 novou generaci satelitů, jejichž technické parametry budou splňovat současné telekomunikační požadavky. Konkurenční Globalstar už telekomunikační satelity druhé generace na oběžné dráze má. Další firmy, jako Thuraya TerreStar či SkyTerra, zkoušejí jiné strategie: nepokrývají celou Zemi, ale jen místa, kde je dost solventních klientů žijících v odlehlých oblastech – především Severní Ameriku. Na to není potřeba desítek rychle obíhajících družic, stačí jedna geostacionární.

Z chalupy na oběžnou dráhu

Jinou možností, jak uspět na náročném trhu, je nabídka nových přístrojů. Například Spot Connect není větší než krabička zápalek a dává majiteli jistotu, že pokud se mu cokoli kdekoli přihodí, dovolá se pomoci. Po stisku nouzového tlačítka zařízení zjistí pomocí GPS přesnou polohu a přes telekomunikační satelity odesílá každých pět minut zprávu se žádostí o pomoc. Stojí přitom v přepočtu jen něco přes tři tisíce korun, a umí se dokonce bezdrátově propojit se smartphonem a dopřát mu tak hlasové i datové služby mimo dosah terestrických mobilních sítí.

Zrovna tak se na trhu objevují přístroje, které fungují jako běžné mobily a na satelitní příjem se přepínají jen v okamžiku, kdy s nimi opustíme civilizaci a ztratíme signál. Ačkoli stojí cca 30 tisíc korun, najdou se lidé, kteří si za takový komfort chtějí připlatit. Nemusí jít jen o vyznavače outdoorových dobrodružství v odlehlé exotické divočině, ale také třeba o člověka, který by rád telefonoval na chalupě v českých horách, jenže zjistil, že tam nemá signál. Satelitní sms ho vyjde na desetikorunu, minuta hovoru přibližně na 30 Kč.

Autor je publicista.