Evangelium pokorného Brabence

Evangelium značí v původním slova smyslu dobrou zprávu, v přeneseném pak radostnou zvěst o životě Ježíše Krista. Je to vyprávění plné zázraků a optimistických vizí o spáse nás všech. V Evangeliu podle Brabence moc dobrých a radostných zpráv nenajdeme, zázraky už vůbec ne a celý příběh končí chmurným očekáváním definitivního konce s bolestným povzdechem, že

„saxofonem si hlavu neustřelíš“.

Přesto má knižní rozhovor se saxofonistou kapely The Plastic People of the Universe, který s Brabencem pořídila Renata Kalenská, s biblickým vyprávěním něco společného. Tím pojítkem je pokora.

Nikoli k Bohu, s tím se Brabenec rozešel už na počátku 60. let během studií na bohoslovecké fakultě. Respektive s jeho představou uctívané modly „s přijímáním a všemi těmi blbostmi“. Pokorný je Brabenec totiž sám k sobě, ke způsobu života, který si zvolil, se vším, co mu to přineslo. Je opravdu ohromující si číst, jak mu jeho neuhýbání před jakýmikoli autoritami, byť by šlo o nejbližší přátele, či dokonce vlastní matku, přináší jednu ránu za druhou. Jak mu vzdor vůči jakémukoli systému dává další a další facky, zatímco on si dál přesvědčeně vede svou a nastavuje druhou tvář každému, komu s ním dojde trpělivost. Brabenec se nepovažuje za hrdinu. Klidně by mohl, jak známo, od režimu si vytrpěl své. Když ostatně přijde na únos jeho dcery, kterým mu StB vyhrožovala, než ho tím…