Cena svobody

Pokud byste se mě zeptali na svobodu slova před dvaceti lety, mluvila bych jistě o komunismu nebo o totalitě. Možná bych začala obrazem Winstona Smithe, hrdiny románu George Orwella 1984, který, jak víme, byl cenzorem na Ministerstvu pravdy. Celé dny vystřihoval z knih a článků všechny politicky závadné pasáže a strkal je do kovových nádob, jež postupně mizely v odpadlišti. Vedle něj seděla žena, která vyhledávala a odstraňovala jména lidí, kteří se „vypařili“.

Svaté právo

Když čteme Orwellův román dnes, uvědomujeme si, jak hodně se změnil náš způsob myšlení na téma „svobody“ a „cenzury“. Na světě je nadále mnoho vlád, které – jako Orwellův Velký bratr – vyvíjejí obrovskou snahu, aby kontrolovaly, co jejich občané čtou, co si myslí a co říkají.

Jejich metody se téměř nezměnily, změnila se jen technologie. Papír? Kovové nádoby? Už jich není třeba: vše se odesílá elektronicky a po telefonu. Akční rádius současné cenzury překračuje hranice států a z Ruska, Číny či Blízkého východu sahá až do Evropy a Spojených států.

Stačí se podívat blíže na rozhodnutí vydavatelství Yale University Press z roku 2009 – šlo o knihu Kresby, které otřásly světem, vědeckou studii věnovanou mezinárodnímu sporu kolem dvanácti karikatur proroka Muhammada, jež vyšly v roce 2005 v dánských novinách.

Autorka Jytte Klausenová napsala, že celý…