Chci všechny školy

Kdyby základka v Kosmonosích měla vlastní kuchyň a ne jenom výdejnu hotových obědů, měli by její žáci ve svých barelech o pěkných pár litrů oleje navíc. Ale i bez nich se jim podařilo vyhrát celostátní soutěž ve sběru použitého rostlinného tuku. Po okolních restauracích, hospodách i u sebe doma ho nasbírali téměř pět set litrů. Velkou zásluhu na příkladném postoji kosmonoských školáků – kromě oleje sbírají ještě papír, plastová víčka a použité mobily – má především zdejší učitel a zapálený ekolog Zdeněk Turek (56). „Bylo důležité dětem vysvětlit, že to má smysl, že i ony mají doma auto a že z oleje se opět stane palivo,“ glosuje první místo svých svěřenců.

Právě více zodpovědných a nadšených pedagogů pro ekologii na školách by si přál i Lukáš Havel, zakladatel firmy Prague Management International (PMI), která se už čtyři roky zabývá využitím rostlinného oleje v dopravě a energetice a také jako jediná firma u nás organizuje sběr oleje v základních i mateřských školách.

Tři koruny za kilo

Když se vystudovaný IT specialista před časem od lidí z technických služeb dozvěděl, jak velkou paseku jim v kanalizačních sítích dělá olej vypouštěný do výlevek činžákových kuchyní, rozhodl se těchto čtyřicet tisíc tun ročního odpadu získat. Kontakty na zpracovatele a svozové firmy nasbíral během své předchozí obchodnické kariéry a měl si tak v začátcích „kam chodit pro rady“. Při startu podnikání si spočítal zdejší školky a základky – bylo jich přes čtyři tisíce. Dnes vykupuje kilo oleje (asi 1,5 litru) po třech korunách od více než pěti set škol. „Cílím na to získat je všechny a pak jít do dalších států,“ plánuje Havel (31). K jeho počátečnímu překvapení školy na prostou nabídku výkupu nijak nereagovaly a zájem v nich probouzela teprve osobní návštěva spojená s výkladem a přesvědčováním. Musel přehodnotit strategii, protože školy jenom na peníze neslyšely. Za rok si projekt sběru oleje získal mezi školami důvěru, a když ještě přibyl katalog odměn s knihami a hračkami pro žáky, počet partnerských škol začal narůstat.

S olejem opatrně

Zeptáte-li se ve třídách kosmonoské devítiletky, kdo sbírá olej, přihlásí se vždycky nejméně půlka žáků. Děti nejen že se předhánějí, kdo přinese víc oleje nebo papíru, ale také dobře vědí, že kromě bodů získají i peníze do třídní kasy a samy si pak mohou rozhodnout, na co je použijí.

Technicky akce probíhá tak, že školáci přinášejí své úlovky v lahvích pečlivě obalených igelitem (to aby se nic nevylilo na zdejší skvěle renovované parkety) a poté je i s obalem vhazují do barelů, které svozová firma po naplnění odváží ze školy do partnerských rafinerií. Hotové palivo je pak na prodej po dvaceti sedmi korunách za litr.

Jak Havel několikrát připomíná, je obchodník, tedy za levno nakupuje a se ziskem prodává. Jeho podnik není závislý na výkupu oleje ze škol, to, jak sám říká, je spíš taková vedlejší aktivita. Olej vykupuje také z velkých provozů a zahraničních firem. Školy jsou jednou z možností, jak do opětovného využití odpadu zahrnout domácnosti, které by jinak lily omastek od smažení řízků nebo z fritézy do dřezu. Sice to v malém množství neporušuje kanalizační zákon, ale rozumné to není. „Na tuk v odpadu se nabaluje další špína a může dojít až k ucpání trubek,“ vysvětluje mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Ondřej Pokorný. Olej z velkých provozoven může ohrozit funkčnost kanalizace i menších čističek.

Kytky z toho nelítají

Rostlinný olej není horším palivem než nafta, ale hodně záleží na typu motoru, říká analýza strojaře Michala Vojtíška, který se měřením spalování rostlinného tuku zabýval ve své disertační práci na Technické univerzitě v Liberci. Často startované motory, které běží na nízkých otáčkách, podle Vojtíška mají vyšší emise než nafta. „No ano, když si čichnete k výfuku, tak kytky z toho nelítají. Je to palivo z recyklace, ale lepší než kvůli tomu speciálně pěstovat řepku,“ říká Havel, jenž sám jezdí ve služební dodávce upravené na spalování oleje.

Ačkoli je třicet tun sebraných na školách v minulém roce pouhým zlomkem z celkového množství „olejové energie“, která tu rok co rok odteče do kanálů, ukazuje nápad mladého obchodníka na výhodné spojení mezi soukromými firmami a školami.

Žáci šesté třídy v Kosmonosích se shodují na tom, že kdyby se o třídění nedozvěděli ve škole, tak by vše dál házeli do směsného odpadu. A učitel Turek souhlasí: „Povědomí o tom, že by se mělo třídit, to už v nich zůstane.“ 

Autor je spolupracovníkem Respektu.