Mezi pózou a paranoiou

Film dánského režiséra Nicolase Windinga Refna Drive budí ohlas všude, kde se zatím promítal. Ne kvůli příběhu. Režisér vzal stokrát omletou, i když dobře vystavěnou noirovou zápletku a přetvořil ji v něco naprosto osobitého. Diváckou slast vyvolává péče, s níž se soustředí i na ty nejmenší detaily v každém záběru. Říká se tomu styl. Refn se noří do popkulturní a filmové historie s bravurou, která snese srovnání s tvorbou Quentina Tarantina. Jen jeho postavy toho, věrny skandinávské mentalitě, tolik nenapovídají. Taky dobře.

Žít jako kaskadér

Bezejmenný hrdina (v titulcích označovaný jako Řidič) je v podání Ryana Goslinga někdo, před kým se vám rozklepou kolena. Navzdory tomu, že nemá kulturistickou fazonu. Sotva promluví, jeho chladné oči prozrazují, že mezi světem a svým vědomím má propast jako Macochu. Jen v autě s plynem sešlápnutým k podlaze jako by něco cítil. Vyplaveným adrenalinem, který by jiným smrtelníkům přivodil infarkt, se mu za plného soustředění trochu uvolní stáhnuté mimické svaly v obličeji. Jeho koníček je mu zaměstnáním. Spravuje auta v servisu, na část úvazku se živí jako filmový kaskadér a občas vypomůže jako expert na to, jak uniknout z místa loupeže před policií.

Jako ve správném filmu noir strhne hrdinovi masku drsňáka…