Když vyšla Dobrodružství Huckleberryho Finna roku 1884 poprvé, nejedna recenze román označila za vulgární, drsný, neelegantní, neuctivý a konečně i zlý. Vytýkala mu hlavně to, že podrývá morálku. Optikou konce 19. století jeho protagonista nejenže nerespektoval gramatická pravidla, ale také lhal a zesměšňoval konvenční (rozuměj bělošské) pojetí slušnosti a náboženství: raději chtěl skončit v pekle, než aby zradil prchajícího otroka Jima. Logicky následoval zákaz „zprava“ v mnoha školách a knihovnách.
O sto let později se na Hucka útočí znovu, tentokrát ovšem „zleva“. Podle Asociace amerických knihoven se román dostal na pátou příčku seznamu sta nejproblematičtějších knih 90. let a v USA pomalu mizel ze seznamů povinné četby. Důvodem je fakt, že se více než dvěstěkrát v textu objevuje slovo nigger (negr). Uznávaný twainovský vědec a univerzitní profesor Alan Gribben se proto rozhodl připravit k vydání verzi, v níž slovo nahradil výrazem slave (otrok), přičemž věří, že román si lze „autenticky vychutnat, aniž by se čtenář neustále střetával se stovkami dnes neospravedlnitelných rasistických urážek“.
Kdo byl komu otrokem?
Gribbenova alternativa si už našla zastánce mezi těmi, kteří si myslí, že raději tato verze nežli žádná. Jeho řešení nicméně vytváří díru v samotném středu díla: v Huckově době bylo slovo nigger naprosto běžné, třebaže už i tehdy nelichotivé slovo, které je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
