Co nám to ten soud dělá?

Na nálezy Ústavního soudu se lze dívat dvěma pohledy. Buď je to instituce, která zadírá motor, anebo naopak funguje jako brzda při zběsilé jízdě. Soudě podle veřejné debaty o jeho posledním nálezu k oprávněnosti vypsání legislativní nouze, vítězí spíš první názor. Realitě je však blíž ten druhý.

Každá politická síla má tendenci rozšiřovat svůj vliv. A je jedno, jestli je to poslanec, strana, vláda, prezident či parlament. Stejně tak je jedno, jestli se to děje v Česku nebo třeba v Německu. Vůně moci se velmi snadno usadí v nose a těžko se jí zbavuje. Řeči o tom, že pravice chce malý stát a levice velký, jsou jen teoretické. V lásce k moci se chovají stejně.

Podobně přistupují i k tomu, jak prosadit svou. Jen před pár měsíci se vláda rozhodla protáhnout parlamentem své sociální zákony, a aby vzala opozici možnost věci komplikovat, vyhlásila legislativní nouzi (což zjednodušeně řečeno zkracuje délku projednávání a bere opozici právo na vyjádření oponentury). A udělala to přesto, že jsme nebyli ve válečném stavu a ani nás nezasáhla živelní katastrofa, což jsou přesně případy, které mají k vyvolání nouze vést. Nedlouho předtím ovšem tento institut úplně stejně zneužili za své vlády i sociální demokraté.

Ústavní soud nyní rozhodl, že kabinet Petra Nečase postupoval v rozporu s ústavním pořádkem a zákony musí projít sněmovnou znovu a tentokrát řádně.

Rozhodli soudci správně? Náš přední ústavní právník Jan Kysela, který se označuje za „fandu…