Na nálezy Ústavního soudu se lze dívat dvěma pohledy. Buď je to instituce, která zadírá motor, anebo naopak funguje jako brzda při zběsilé jízdě. Soudě podle veřejné debaty o jeho posledním nálezu k oprávněnosti vypsání legislativní nouze, vítězí spíš první názor. Realitě je však blíž ten druhý.
Každá politická síla má tendenci rozšiřovat svůj vliv. A je jedno, jestli je to poslanec, strana, vláda, prezident či parlament. Stejně tak je jedno, jestli se to děje v Česku nebo třeba v Německu. Vůně moci se velmi snadno usadí v nose a těžko se jí zbavuje. Řeči o tom, že pravice chce malý stát a levice velký, jsou jen teoretické. V lásce k moci se chovají stejně.
Podobně přistupují i k tomu, jak prosadit svou. Jen před pár měsíci se vláda rozhodla protáhnout parlamentem své sociální zákony, a aby vzala opozici možnost věci komplikovat, vyhlásila legislativní nouzi (což zjednodušeně řečeno zkracuje délku projednávání a bere opozici právo na vyjádření oponentury). A udělala to přesto, že jsme nebyli ve válečném stavu a ani nás nezasáhla živelní katastrofa, což jsou přesně případy, které mají k vyvolání nouze vést. Nedlouho předtím ovšem tento institut úplně stejně zneužili za své vlády i sociální demokraté.
Ústavní soud nyní rozhodl, že kabinet Petra Nečase postupoval v rozporu s ústavním pořádkem a zákony musí projít sněmovnou znovu a tentokrát řádně.
Rozhodli soudci správně? Náš přední ústavní právník Jan Kysela, který se označuje za „fandu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu