A teď Jemen

Reportáž ze země, kde al-Káida dává dobrou noc

V hlavním jemenském městě San’á, o zbytku státu ani nemluvě, je evropský styl oblékání u mužů spíše výjimkou.

Násir al-Bahry

však přišel na schůzku s novináři Respektu, jak by člověk u marketingového poradce čekal: výrazné hodinky, tmavé kalhoty a elegantní proužkovaná košile, kterou obestupoval nepřehlédnutelný, byť jemný parfém. Když se usadil, urovnal si před sebou na stole kožený diář a mobil. Objednal si čaj s mlékem a zapnul vlastní diktafon, protože prý novináři jeho slova zkreslují a on chce mít důkaz. Pro rozhovor striktně vyměřil maximálně šedesát minut, během nichž mluvil tiše, bez známek emocí. Přitom ty by byly na místě. Ani ne čtyřicetiletý muž totiž není jen soukromým marketingovým poradcem a čekatelem na místo učitele obchodu na místní univerzitě: lidi v San’á ho znají spíš jako Abú Džandala, bývalého osobního strážce Usámy bin Ládina z let těsně před americkou intervencí do Afghánistánu.

Jeho příběh se podobá příběhu mnoha jiných jemenských džihádistů. Díky pracovnímu angažmá svého otce vyrůstal v Saúdské Arábii, kde také vystudoval obchod. Dostal se do radikálního islámského hnutí, kde byl hlavním tématem útisk Palestinců a muslimů obecně. Na popud radikálních kazatelů odjel do Bosny, kde rok bojoval proti Srbům. Pak zamířil mezi radikální muslimy do Somálska. …