Každý může být Bonus
Původní rapové ideály se vrací zpět na albu Konec civilizace
V bílém hábitu a čepici se dvěma rarachy a nápisem „heresiarcha“ se objevil na pódiu během prosincového křtu debutového alba Konec civilizace. Kostým z budovatelského velkofilmu Jan Hus, v němž Zdeněk Štěpánek stoupal na hořící hranici, byl vtipně trefnou nadsázkou. Bonus – vlastním jménem Martin Hůla – představuje vskutku kacířské zjevení na zdejší hudební scéně. Nejvynalézavější a nejplodnější rapper současnosti totiž vůbec není spjatý s tuzemskou hiphopovou subkulturou. Nikdy se neoblékal do plandavých značkových triček, neholdoval graffiti ani breakdance.
Pochází z kytarové a hardcoreové komunity, která spoléhá na D.I.Y. (udělej si sám) přístup, štítí se konzumního stylu života a je ostražitá vůči jakýmkoli náznakům komercializace. Právě díky tomu ale Bonus dokázal rap vrátit zpět k jeho původním ideálům: učinit z něj znovu žánr, který je otevřený každému, kdo chce něco sdělit, a jehož síla netkví ve formální dokonalosti, ale v provokování a vysílání impulzů.
Svépomocí
Málokdo by čekal, že se něčeho takového naděje od bývalého zpěváka kytarové kapely Ememvoodoopöká, která v roce 2005 získala hlavní trofej Akademie populární hudby v kategorii Alternativní a nezávislá scéna. Jde o překvapivé vyústění i z toho důvodu, že Hůlova další kapela Sporto zase patřila mezi zdejší průkopníky elektronického popu a zapsala se do historie…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu