Minulost dohání Kosovo

Pětašedesátiletou maminku, devětadvacetiletou manželku, jedenáctiletou dceru, dvě švagrové, dva synovce, dva strýce, dva bratrance a strýce mého tatínka,“ vypočítává Albánec Sabri Kelmendi členy své rodiny, které ztratil jedné tragické noci v květnu roku 1999, když srbské milice napadly konvoj uprchlíků. Kelmendimu je padesát, ale vypadá mnohem starší. Vypráví o zničení své rodiny a zapaluje si jednu cigaretu za druhou.

Sedíme s překříženýma nohama na verandě jeho domku a popíjíme silnou tureckou kávu, padají kapky deště a Sabri Kelmendi vypráví svůj příběh. Je příliš rozrušený, když má zabíhat do detailů. Jeho emoce jsou pro chvíle návratu válečných uprchlíků, ke kterému právě v Kosovu dochází, typické. Opět se scházejí komunity, které proti sobě nedávno bojovaly, a problém návratu uprchlíků proto i více než deset let po skončení balkánských válek není v celé bývalé Jugoslávii vyřešený.

Momentálně trápí právě vesnici Zallq (srbsky Zac) v západním Kosovu, kde pan Kelmendi už 25 let žije. Silnici vedoucí do vsi na obou stranách lemují zničené, vypálené domy. O část půdy se už nikdo nestará, scenerii rozveselují jen červené květy máku. Vztahy se Srby prý nikdy nebyly vysloveně přátelské, ale alespoň se mezi sebou dokázali na ulici a v obchodech pozdravit. Svůj dům ostatně Kelmendi koupil od místního Srba.

Atmosféra ve vsi prý zhoustla až v roce 1995. Srbové začali…