Ježíš a odpad světa

Jméno Ježíše Krista se někdy skloňuje namísto výkřiku "Kruci!“ a vyznívá tak nejen jako výraz naděje, ale i kletby. Navíc - Kristus byl jen další bezdomovec. Právě tak se o ústřední postavě křesťanské víry vyjadřují hrdinové povídkové knihy Dobrého člověka těžko najdeš Flannery O’Connorové (1925–1964), katolické autorky niterně spjaté s převážně protestantským americkým Jihem. Jde o talentovanou prozaičku, která po předčasně zesnulém otci zdědila vzácnou chorobu, v důsledku níž se od roku 1955 téměř nemohla pohybovat a žila s vědomím blížící se smrti. To jí však nezabránilo v pouti do Lurd, na níž se prý opírala o "nejhezčí berle v celé Evropě“, jak prohlásila později. Právě nezvyklá a často šokující kombinace šibeničního humoru s jasně náboženským či morálním poselstvím způsobila, že do roku 1989 se v českém překladu objevil jen jeden výbor z jejích povídek.

V autorčiných textech se zásadně nevyskytují kladné postavy - několika mistrnými tahy s důrazem na detail jsou načrtnuti a nemilosrdně zkarikováni muži i ženy, děti, puberťáci, starší i umírající a zejména pak ti, kteří donekonečna omílají klišé o životě a světě. Mimochodem klišé jsou to pečlivě odposlouchaná a podaná neodolatelným dialektem, doprovázená patřičnými gesty. Všední pozemskou existencí hrdinů ovšem pokaždé otřese jakási intervence shůry: oči zaslepené předsudky jim pootevře až prožité…